Zažít Woodstock

Jedna hvězda z milosti. Tuhle dobu miluju. A obzvláště miluju hudbu z této dekády a těšila jsem se na tenhle počin hlavně kvůli té hudbě. A ejhle, hudby mé milované tu bylo žalostně málo. Místo toho tu máme příběh našeho milého organizátora, jeho rodiny, jako vsuvka posloužil kamarád, co se právě vrátil z Vietnamu... Dobře, to by ještě nemuselo být tak špatný, jenže bylo. Celý to na mě působilo velmi nevýrazně, nebavilo mě to, postavy mi byly úplně ukradené, vlastně celý Woodstock mi byl v tomhle filmu ukradený. Ta atmosféra, kterou bych od snímku na toto téma očekávala, tu prostě nebyla. Pro mě zklamání. 10% (nevím, prostě za ten Woodstock v názvu..) (24.11.2010)

Pomerne ničím zaujímavé. Jediné čo na filme naozaj baví sú camea rôznych hercov. Inak je to v zásade až televízny film bez presahu či už k hlavnému hrdinovi, alebo k niekomu naokolo. Na to aký je Ang Lee režisér mi tento film príde ako úplne zbytočný a hlavne nezapadajúci do jeho filmovej koncepcie. Nie je to nič silné, nie je tu nič pamätné a aj tá hudba vsadila viac na Elfmana než na rockové piesne. Hlavný hrdina taký nemastný neslaný. Jediný kto vyslovene svojim herectvom presahoval bola skvelá Imelda Staunton. Inak veľmi priemerný film z ktorého okrem občasných nahotín a zmätočného prístupu ( koho príbeh máme vlastne rozprávať) nemá naozaj čo ponúknuť. (24.02.2017)

ZAŽÍT WOODSTOCK je jednak originálním pohledem na největší a nejliberálnější hudební festival, jednak žánrově a formálně podvratnou podívanou. Spolu s hlavním hrdinou, jehož optikou je nám dění podáváno, se nedostaneme ani na jeden koncert, zato nahlédneme do zákulisí a spatříme kapitalistické základy, na nichž je celá liberální akce postavena. Žánrově (melodrama o dospívání se vším, co k tomu patří) a formálně (polocelky, časté užití split-screenu) by se mohlo zdát, že se jedná o dokonalou nápodobu kovencí filmů doby, ve které se WOODSTOCK odehrává, jenže... Která melodramatická generační výpověď 60. a 70. let by se dala přiřadit ke snímkům s queer tematikou, která je Leeovi "vlastní" (SVATEBNÍ HOSTINA, ZKROCENÁ HORA)? Který novo(novo)hollywoodský počin je ozvláštněn animovanou zhuleneckou vsuvkou? Léto údajně otupuje kritické myšlení (loni to byla MAMMA MIA!, letos PIRÁTI NA VLNÁCH), ale přestože je ZAŽÍT WOODSTOCK ukázkovým letním filmem, není u něj nutné kritické myšlení vypínat. 9/10 (01.10.2009)

Zažít Woodstock je dalším z odvážných počinů Anga Lee, který jde tak trochu ve stopách jiného slavného imigranta-režiséra Miloše Formana. Reflexe Ameriky pohledem cizince je vždy o trochu palčivější než sebekritičtější sebereflexe, Ang Lee má navíc odvahu analyzovat americké národní mýty, jak už to předvedl ve Zkrocené hoře s fenoménem homosexuality v oblasti tak mužské, jak jí jen svět kovbojů může být, stejně jako si nyní bere na paškál mýtus hudební - legendární festival Woodstock. A skutečně demaskovat symbol éry hippies coby stroj na peníze, to je určitě pohled hodně nový a odvážný. Papírové pytle plné cash hotovosti, konvoj černých limuzín plných právníků, obchodování v helikoptéře, kdy navíc v podstatě všem aktérům organizační složky jde jen a jen o zisk a peníze, neboť dojná kráva jsou pak ty miliony fanoušků (asociuje mi to jeden doslovný klip kapely Prodigy), což je pak umně zamaskováno balastem ideologií (právě se konstituující feministky pálí podprsenky, alternativní životní styl přitahuje levicové ideologie včetně kontroverzních ikon, jakou je čínský předseda Mao, antimilitaristické spolky protestují proti Vietnamu, hromady bláta maskuje slogan ,,Tři dny míru a hudby "...), pro něž se nedostatek suchých záchodků řeší změnou stravy s minimem vlákniny a potencionální nebezpečí zásahu elektrickým proudem je bagatelizováno a neřeší se vůbec. Zažít Woodstock je pohledem z druhé strany a o hudbu v něm vlastně ani nejde. Přesto je to pohled výsostně zajímavý... (14.09.2009)

Do hudobných komédií moc nerobím, menej robím asi len do včiel, no režisér Ang Lee mi dával nádej, že sa nemusím obávať sklamania. Nenatočil žiadnu buranskú akciu aka fanúšik SW či ST a nespoliehal sa ani na grgy a prdy hlavných postáv, ale ponúkol nenáročnú lajtku zo života hippies. Na koncert sa síce divák nedostane, hudby si užije poskromne, záchvaty smiechu tiež nehrozia, no atmosféru doby za pomoci dokonalej výpravy znázornil znamenite a výber hercov sa tiež nedá veľmi ošomrať. Nakoniec som zatúžil aj ja zažiť Woodstock a byť aspoň na tie dva dni Dieťaťom kvetov. Spokojnosť. (16.01.2010)