Zažít Woodstock

Ang Lee nikdy nezažil Woodstock a z jeho filmu ho nezažije ani nikdo jiný. Suchý a nudný jest Zažít Woodstock. Jediné plus je pak, že během pár minut už budete vědět jak film bude vypadat. Woodstock zazní jen jako slovo, muzikanti se ani nemihnou a ba co více nejsou slyšet. K tomu přidejte jednu z nejnudnějších postav filmové historie a jeho nekustečně nezáživnou rodinu. Jedna scéna v blátě nezachrání křečovitý pokus o vytvoření atmosféry tehdějších "květinových dětí". To už mi atmosféra přišla lepší i ve Waynově světě při přípravě Waynestocku. Kdo mi uvízl v hlavě je věčně (asi mimo roli) zhulený Emile Hirsch a pak Schreiber v ženských šatech. Bohužel ani ta zhulená atmosféra ve filmu není. Tohle je jedno z nejhoriších věcí a zklamání v roce 2009! (30.01.2010)

"Ve dne nás budou okrádat a v noci znásilňovat dobytek!" Maloměšťáci z městečka Bethel zkrátka nebyli smířeni s tím, že se jejich skromný počet na tři dny rozroste o třičtvrtě milionu dobře naladěných hippies. Mě trošku mrzí, že jsem nebyl jedním z nich a ještě víc mě mrzí, že se kamera takřka nekoukla na pódium, na kterém vyhrávali jedineční interpreti. Tohle byl prostě jiný úhel pohledu na legendární Woodstock, ve kterém atmosféra výjimečného okamžiku byla zachycena spíše jako LSD úlet doprovázený radostným plácáním v bahně a mě to stejně bavilo. (27.01.2016)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

Musím říct, že jsem měl větší očekávání. Přece jenom jsem čekal film prošpikovaný hudbou té doby, ale tady šlo o něco docela jiného. Děj celkem ujde, ale škoda, že působí tak "suše". Je mi jasný, že to byl záměr, ale nikterak mě Woodstock příliš nezaujal. Přesto bych film jako celek určitě nezavrhoval. (26.05.2010)

Taking Woodstock neni vylozene spatny film, naopak je to pomerne slusny retro pruvodce tvorbou jednoho z nejzasadnejsich festivalu, od okolnosti okolo vyberu lokace, pres pripravy, az po finalni bordel (a povestne blato). Nevyhoda je celkova nesympaticnost hippie feelingu, atmosfery, prostredi a predevsim lidi/hercu. Paradoxne nejlepsi byla ale tripova art pasaz. Oznaceni zanru hudebni je zde take silne zavadejici, protoze o hudbu zde skutecne nejde, je to spise historicka vsuvka, ve ktere si ujasnite jak asi vznikl Woodstock. V ramci filmografie Anga Lee je to zklamani (predevsim uz svym tematem, ne ze by to rezijne zvoral), ktere se radi po bok teplych kovboju jeho americke produkce, na mile vzdalene jeho asijskym klenotum typu Touha, opatrnost, nebo Tygr a Drak. 4/10 (19.12.2010)