Zažít Woodstock

Niekde som počul, že najlepšie filmy o Američanoch točia cudzinci a čínsky pôvod režiséra A. Leeho by ste podľa obsahu, témy i kvality tipovali naozaj ťažko. Hlavnú postavu dobre stvárnil pre mňa neznámy D. Martin, ale film sa rozbehol až príchodom veterána E. Hirscha. Tak ako naoko nevinná akcia naberá na obrátkach a všetkým prerastá cez hlavu, tak sa i divák postupne nalaďuje na "hipies vlnu" a na vlastnej koži zažívame bohovský nával ľudí, hudby a drog. Festival Woodstok vošiel do dejín a A. Lee ho dokázal krásne oživiť a aspoň čiastočne sprostredkovať zážitok dnešným divákom. Už dlho si nepamätám film, ktorý by tak nevinne propagoval drogy. Koľký ste po filme dostali chuť naplniť si nozdry koksom?? 80%. (23.09.2014)

Jedna hvězda z milosti. Tuhle dobu miluju. A obzvláště miluju hudbu z této dekády a těšila jsem se na tenhle počin hlavně kvůli té hudbě. A ejhle, hudby mé milované tu bylo žalostně málo. Místo toho tu máme příběh našeho milého organizátora, jeho rodiny, jako vsuvka posloužil kamarád, co se právě vrátil z Vietnamu... Dobře, to by ještě nemuselo být tak špatný, jenže bylo. Celý to na mě působilo velmi nevýrazně, nebavilo mě to, postavy mi byly úplně ukradené, vlastně celý Woodstock mi byl v tomhle filmu ukradený. Ta atmosféra, kterou bych od snímku na toto téma očekávala, tu prostě nebyla. Pro mě zklamání. 10% (nevím, prostě za ten Woodstock v názvu..) (24.11.2010)

Po travičce zelené, s LSD barevnou mlhou před tebou i za tebou. Liberálně o sexuálních orientacích. Pohledem neamerického režiséra na americkou kulturu. O politice a ideologii. O rodičích a dětech. Ang Lee staví laťky vždy vysoko,0 občas i s tématy do nebe volajícími, s výsledky někdy mezi nebem a zemí. To však není příklad tohoto snímku. Pohled na zrození Woodstocku v 69 je značně nehudební, což je na jednu stranu dobré, vidět podnikatelskou mašinérii "tří dnů hudby a míru" reprezentovanou kudrnáčem na koni a kravaťáky v limuzíně, značně zajímavé. Ale stejně, vždyť jde o Woodstock, kam se poděla ta hudba, o kterou tam prý šlo? 75% (09.10.2009)

Taking Woodstock neni vylozene spatny film, naopak je to pomerne slusny retro pruvodce tvorbou jednoho z nejzasadnejsich festivalu, od okolnosti okolo vyberu lokace, pres pripravy, az po finalni bordel (a povestne blato). Nevyhoda je celkova nesympaticnost hippie feelingu, atmosfery, prostredi a predevsim lidi/hercu. Paradoxne nejlepsi byla ale tripova art pasaz. Oznaceni zanru hudebni je zde take silne zavadejici, protoze o hudbu zde skutecne nejde, je to spise historicka vsuvka, ve ktere si ujasnite jak asi vznikl Woodstock. V ramci filmografie Anga Lee je to zklamani (predevsim uz svym tematem, ne ze by to rezijne zvoral), ktere se radi po bok teplych kovboju jeho americke produkce, na mile vzdalene jeho asijskym klenotum typu Touha, opatrnost, nebo Tygr a Drak. 4/10 (19.12.2010)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)