Zažít Woodstock

Do hudobných komédií moc nerobím, menej robím asi len do včiel, no režisér Ang Lee mi dával nádej, že sa nemusím obávať sklamania. Nenatočil žiadnu buranskú akciu aka fanúšik SW či ST a nespoliehal sa ani na grgy a prdy hlavných postáv, ale ponúkol nenáročnú lajtku zo života hippies. Na koncert sa síce divák nedostane, hudby si užije poskromne, záchvaty smiechu tiež nehrozia, no atmosféru doby za pomoci dokonalej výpravy znázornil znamenite a výber hercov sa tiež nedá veľmi ošomrať. Nakoniec som zatúžil aj ja zažiť Woodstock a byť aspoň na tie dva dni Dieťaťom kvetov. Spokojnosť. (16.01.2010)

Muluji hippies a 60. léta bych chtěl zažít a Woodstock samozřejmě taky, ale tohle byla, s prominutím, nuda. Nezajímaví a nesympatičtí herci a hlavně žádná scéna, kterou byste si zapamatovali. Jen tam pobíhá nějakej zmatenej klučina a zajišťuje velkou párty. Jako dokument možná, ale film? Radši se podívejte na dokument z roku 1970! (18.05.2011)

Tenhle snímek se mohl stát ultimátní jízlivou satirou a zároveň skvělou komedií. Námět si přímo říkal o ironické zpracování, protože legenda o Woodstocku jako o jednom ze spouštěčů hnutí hippies vznikla jako kouzlo nezamýšleného. Prakticky všichni organizátoři a místní obyvatelé viděli v koncertu jedinečnou příležitost, jak se pořádně po americku za minimálních nákladů napakovat a jakékoliv ideály jim byly bytostně cizí. Díky neuvěřitelné neschopnosti a podcenění situace došlo k jednomu z největších selhání logistiky v lidských dějinách. Jen šťastnou náhodou a taky proto, že podstatná část účastníků byla v útlumu po předchozích pařbách a kuřbě marihuany, nedošlo k podobné tragédii jako o 3 měsíce později v Altamontu. Ang Lee sice začínal dobře, ale záhy se odchýlí k takové té neškodné oslavě woodstocké legendy a květinových ideálů, takže humor, natož pak jízlivý, se brzy vytrácí a režisér hladí hippiesáckou legendu po hlavičce a moje očekávání na začátku naladěné hodně vysoko bohužel nebylo naplněno. Jestli něco film ukazuje opravdu dobře, pak je to uvolnění sexuální prudérie v 2. polovině 60. let. Spousta ideálů hippies šla do ztracena, ale tahle generace byla mnohem svobodomyslnější a přinesla větší svobodu ženám, homosexuálům a vlastně všem. Tři hvězdičky jen s odřenýma ušima, protože téma se dalo využít nepoměrně účinněji. Celkový dojem: 50 %. (30.12.2012)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

Na film jsem šla víceméně s odporem, připravena na nudu. Proto jsem byla příjemně překvapena. Nuda se dostavila jen občas a film byl úplně jiný než jsem čekala. O Woodstocku bez Woodstocku a bez kapel, s hudbou jen z dálky. O svobodě a závislostech (různých). Dala bych tři, ale za Emile Hirsche a Lieva Schreibera a taky krásně happy Mika jednu přidám a taky za to, že měl vůbec někdo odvahu takový film v dnešní době natočit. (31.08.2009)