Zažít Woodstock

Ang Lee opět přidělává vrásky producentům, kterým se jeho filmy často nevejdou do běžných tabulek a pak nevědí, komu výsledný produkt zkoušet prodat. Pohled do zákulisí konání legendárního festivalu není ani vyhrocené drama (i když Imelda Staunton to zvládá) ani odlehčená komedie a už vůbec se nedá nazvat hudebním filmem. Navíc je v hlavní roli neznámý kluk a většina známých tváří se filmem jen mihne (trochu zapamatováníhodné role tu mají jen Emile Hirsch a Liev Schreiber). A navíc je tu i dost naháčů, takže v Americe je problém s přístupností. Ale výsledek rozhodně za vidění stojí (70%). (20.10.2009)

Tak mám za sebou tři dokumenty o Woodstocku. Dva o Woodstocku 99 a jeden o původním a jedinečným Woodstocku 69. A tak jsem si řekl, že to zakončím filmem o Woodstocku. No a když to trochu přeženu tak tohle je tak trochu film o Woodstocku bez Woodstocku. Spíš je to film o jeho vzniku, přípravách, atd. Woodstocku a jeho atmosféry jako takové si divák moc neužije. Zklamanej bude jistě i ten kdo by čekal nějakou třeskutou komedii plnou humoru. Podívat se na to určitě dá to zas né že né ale popravdě nechápu čím si tenhle snímek vysloužil tak vysoký hodnocení. Já už ho třeba víckrát vidět nemusím. Slabší 3hvězdy. (27.06.2023)

Scenáristická chuťovka. Najviac ma bavilo užívať si tú fabuláciu tvorcov, všetky detaily a nuánsy charakterov. Postava matky je geniálna. Z rodiny hlavného hrdinu vanie niečo podobné poviedkam Isaaca Bashevisa Singera. Film ku koncu trocha stráca tempo, ale napriek tomu je to prvotriedna práca. Ang Lee šmahom ruky dokáže kritizovať a baviť sa zároveň. Pri tomto filme zažijete viac Woodstocku, ako keby ste tam skutočne boli. (24.05.2012)

Musím říct, že zpočátku (přečtení komentářů zde) mi bylo líto, že ve filmu není žádný opravdový koncert, ani záběr na něterý z úžasných koncertů. Ale při sledování ze mě tato lítost rychle spadla - film je úplně o něčem jiném a přitom stejně zajímavém. Vidíme osobní problémy hlavního hrdiny, jeho pouť za nalezením sebe sama, odpoutání se od rodičů a v neposlední řadě uspořádání koncertu Woodstockovských rozměrů u sousedů na louce. A proč vlastně ne... (11.01.2010)

Zažít Woodstock je dalším z odvážných počinů Anga Lee, který jde tak trochu ve stopách jiného slavného imigranta-režiséra Miloše Formana. Reflexe Ameriky pohledem cizince je vždy o trochu palčivější než sebekritičtější sebereflexe, Ang Lee má navíc odvahu analyzovat americké národní mýty, jak už to předvedl ve Zkrocené hoře s fenoménem homosexuality v oblasti tak mužské, jak jí jen svět kovbojů může být, stejně jako si nyní bere na paškál mýtus hudební - legendární festival Woodstock. A skutečně demaskovat symbol éry hippies coby stroj na peníze, to je určitě pohled hodně nový a odvážný. Papírové pytle plné cash hotovosti, konvoj černých limuzín plných právníků, obchodování v helikoptéře, kdy navíc v podstatě všem aktérům organizační složky jde jen a jen o zisk a peníze, neboť dojná kráva jsou pak ty miliony fanoušků (asociuje mi to jeden doslovný klip kapely Prodigy), což je pak umně zamaskováno balastem ideologií (právě se konstituující feministky pálí podprsenky, alternativní životní styl přitahuje levicové ideologie včetně kontroverzních ikon, jakou je čínský předseda Mao, antimilitaristické spolky protestují proti Vietnamu, hromady bláta maskuje slogan ,,Tři dny míru a hudby "...), pro něž se nedostatek suchých záchodků řeší změnou stravy s minimem vlákniny a potencionální nebezpečí zásahu elektrickým proudem je bagatelizováno a neřeší se vůbec. Zažít Woodstock je pohledem z druhé strany a o hudbu v něm vlastně ani nejde. Přesto je to pohled výsostně zajímavý... (14.09.2009)