Lidice

Lidice jsou velmi rozporuplným, nikoli však špatným filmem. Dotýkají se (alespoň pro české vlastence) velmi citlivého tématu a snaží se o co nejvěrnější přiblížení, vyvolání vlny emocí v divácích a poctu zdejším obyvatelům. Problémem je však samotné zpracování; nemyslím po formální stránce, ale po obsahové. Odvádění pozornosti do vězení směrem k (výbornému) Rodenovi působí po emoční stránce paradoxně kontraproduktivně, protože krade čas na sblížení diváka s obyvateli vesnice. Takhle si člověk sotva stačí vytvořit vztah k postavám Zuzany Bydžovské, Zuzany Fialové, Ondřeje Nováka a hned přijde na řadu pohroma. Když jsem se díval na popravy mužů, cítil jsem, že to se mnou sice emočně hnulo, ale hned se mi vybavil Vyšší princip a opravdový strach jeho hrdinů před popravou, v tomto filmu takřka nebyl, všichni si šli se sklopenou hlavou odevzdaně pro smrt bez nějakých větších citových projevů. Mnohem více na mě zapůsobil krátký záběr na plynování dětí, ty zoufale natahující se ruce se mi nejspíš zaryjí do paměti na hodně dlouho. Méně, ne však o moc, mě zamrazilo při určování dětí k převýchově dle nacistických norem, které tomu předcházelo. Atentát na Heydricha, zde hojně kritizovaný, bych možná přešel bez zmínky, nemít zkušenost se stejnojmenným filmem, kde byl zpracován opravdu důkladně, a proto jsem byl nechtěně nucen srovnávat, bohužel v neprospěch Lidic. Nejsilnější emoční moment pro mě ale přišel zhruba po hodině a půl, když postava Rodena dorazila vesnice, pokryté sněhem. Ty pocity byly opravdu silné a já už jen čekal na závěrečné titulky a nějakou kvalitní hudbu, která to ve mně ještě více rozdmýchá. O to větší bylo moje zklamání, že film ještě pokračuje a nic ve zlém, ale ta poslední půlhodina šla úplně mimo mě, nechápu ji a jsem z ní spíš naštvaný. Takže mám v sobě spoustu různých pocitů a váhám, zda se mi film více líbil nebo ne, ale když vidím tu zdejší až zbytečně přehnanou kritiku bez ocenění kladných stránek snímku a vezmu v potaz moje vlastenecké cítění a úctu k památce Lidic, nemůžu a ani nechci jít pod 4* (a to neustálé omílání údajného hraní si české kinematografie na celosvětovou se poslední dobou už nějak moc opakuje a unavuje mě, zase si vymyslete něco jiného, ano? ;-) ). (14.11.2011)

Lidice jsou hodne prijemny prekvapeni. Na cesky pomery totiz naprosto profesionalne natoceny drama, ktery navic dobre vypada. Obsazeni se taky povedlo, krome nekolika malo proverenejch xichtu v cele s tradicne skvelym Rodenem tu je totiz pro me vicemene neznama sestava, coz je jedine dobre, jednak hrajou docela prirozene a hlavne nejsou provareny ze vsech tech sracek typu Ulice, Ordinace a dalsich. Jedinej vyraznejsi problem je tak v samotnym pribehu. Nevim, jestli je nestastnejsi se zamerit na postavu, ktera v Lidicich behem nejzasadnejsich okamziku vubec neni a zaroven je dej casto vyplnovanej zbytecnostma, ktery jen natahujou stopaz a slouzi obcas jen k samoucelnymu zdimani emoci. Navic tu jsou dva, tri hodne dobry konce, ktery ale jako konec neslouzi a kdyz uz si rikate, ze to je vrchol filmu, za okamzik se pokracuje dal a cely je to lehce natahovany. Nicmene film ma po celou dobu slusnej spad, je tu par opravdu pusobivejch a syrovejch scen a na cesky pomery si proste nemuzu stezovat. (07.12.2011)

Zasloužilá marnost. Je trochu smutné, že intimní příběh Lidic nedokáže dojmout jinak než Lidicemi jako symbolem genocidy. Ale není se čemu divit. Postavy jsou prázdné, Mahler s nimi hýbe po šachovnici didakticky, Riestrova kamera se nedokáže ustálit mezi teatrální stylizací scény a realismem, film nemá absolutně žádný rytmus a celý působí zoufale nevyrovnaně. Když to nejde přes postavy, tak nějaké to popravování, škrabání nehtíků, dětské ručičky za sklem plynového auta... Patetické, umělé, chtěné. Lidice jsou klasický školní film - dojmout se a nemyslet. Otázky tu chybí, celé je to psané v kostrbatých větách oznamovacích. Kontrapunkt Protektora. Film, který z mého pohledu nemá krom zasloužilosti žádný přínos k pochopení národní minulosti. Jediná opravdu vzrušující scéna: když je Šíma v závěru vyškrtnut z oficiální verze dějin. Je smutné, že i když ho tam Nikolaevův film zase vepsal, nic zásadního se nestalo. (26.05.2011)

Ne, takhle jsem příběh Lidic znát opravdu nechtěl. Místo pořádně mrazivého a emotivního filmu vznikl snímek naprosto kýčovitý, který se snaží diváka rozplakat těmi nejpodvratnějšími způsoby (králíci na hřbitově, závěrečné titulky). Příběhová linie Lidic byla totálně nezajímavá, mladé postavy nesympatické a jiné postavy naprosto nevyužité. Celé mi to chvílemi přišlo, že někdo vzal ten vysoce ceněný scénář, vyškrtal z něj to nejlepší a zbytek nějak poslepil dohromady. Celé je to navíc hodně špatně odvyprávěné a jediná linie, která to zachraňuje, je ta Rodenova ve vězení. Zde se aspoň pár zajímavých scén najde. Režijně utahané a podprůměrné a herecky nevyužité (své si odehraje jen Roden a Luknár). Na loňský Habermannův mlýn se to nechytá ani v nejmenším, a to mám k tomu filmu také výhrady. (17.11.2011)

Bolavá ždímačka slz? Nuda? A co jste čekali? Pravdepodobně nějakou komedii anebo akční masakr v hlavní roli s tunami krve, jinak si ty stupidní komentáře neumím vysvětlit. Pokud je pro Vás tahle tragická událost kýčem, tak prosím. Každopádně podle mně jsou "Lidice" výborně a citlivě natočený film, s nádhernými záběry a dojemnou atmosférou. Citové ždímačce se při takovémhle tématu nešlo vyhnout a mně to tentokrát vůbec nevadilo. Pro mě zkrátka příjemné překvapení, u kterého jsem si poplakala. Je pravda, že od vypálení to bylo trošku natahované a podle mě by byl lepší konec v momentě, kdy Rodenova postava vyšla z vězení a zjistila, co se stalo. Ale přesto určitě lepší než méně zdařilý kolega Habermannův mlýn, navíc na české poměry je to opravdu nadprůměr (a to říká někdo, kdo českou kinematografii opravdu nemusí(:) (27.06.2012)