Gomora

Já v Neapoli párkrát byla, Je to jedno z nejkrásnějších a zároveň nejpříšernějších měst. Absolutní nádhera a absolutní bída ve scenérii přírody, až se tají dech. Luxusní budova banky, před ní zahrádka, v ní u stolku luxusně oblečený chlápek s noťasem, pět metrů od barikáda z odpadů a za rohem hořící kontejnery, z kterých se valí dým,Nikoho to nevzrušuje. Hořelo ve spoustě ulic, válka o odpady vrcholila. Hlavně se nesmíte křivě kouknout na karabiníka, končí všechna legrace. Asi týden po návratu se v Neapoli vystřílelo asi osm lidí ze dvou rodin. Kvůli obchodu s odpady. Karabiníci přihlíželi a čekali, až to skončí. i to je nádherná Itálie., A tenhle film, to byla realita. A ne pěkná. (08.07.2014)

Autenticita je svatým grálem současné postmoderní kinematografie a Matteo Garrone je jejím veleknězem. Gomorra není ani tak film, jako spíš syrové a absolutně uvěřitelné dokudrama o životě v podzemí neapolské společnosti. Tahle podívaná je tak autentická, že má člověk občas pocit, že Garrone točil skrytou kamerou opravdové mafiány. City of Gods proti ní vypadá jako kašírovaná ochotničina. Nebude to rozhodně vyhovovat všem, není tu žádný příběh, děj, či zápletka, která by stála za řeč, Garrone se v adaptaci slavného Savianova románu zaměřil čistě na vizuál bez nějaké větší snahy o narativ....skoro by pod filmem mohl běžet titulek "Bez komentáře", jako u těch "tichých" pětiminutovek na ČT24. Tahle volně poslepovaná mozaika historek z italského podsvětí je ale pro mě osobně působivá velmi a z hlavy ji hned tak nedostanu. (06.12.2008)

Žádný příběh, žádná šance poznat a lépe pochopit jednání postav, převážně zločinců. Zločinci nemají být chápání, ale polapeni a potrestáni. Do jednoho. Existuje vůbec nějaká šance, že k tomu kdy dojde? Kniha mne nakazila pochybnostmi, film mě v nich utvrdil. Můžeme naivně bojovat za to, co pro nás představuje spravedlnost. Nemůžeme vyhrát. Ten pocit zmaru na mne dolehnul po posledním záběru a závěrečných titulcích, lakonicky shrnujících nezpochybnitelná fakta. Jak rád bych věřil, že jde o problém, kterým se nemusím zabývat. Na rozdíl od takového globálního oteplování. Ale nač bude globálně neoteplená planeta zamořená mafií? Mafií, o jejíž dnešní podobě máme zásluhou Hollywoodu všichni velmi zkreslené představy. Ne srandovní neurotici, kteří sice sem tam někoho odstřelí, ale jinak jsou v jádru dobráci, nýbrž pupkatí, věčně upocení fotříci, od nichž jen napjatě čekáte, kdy synkovi uštědří facku, která mu urve kus čelisti. Mafie není pěkná, ani trochu a nedokážete si představit, jak Garronemu a Savianovi závidím, že měli koule zpravit o tom svět. Čím méně dychtíte tuhle hnusnou pravdu slyšet, tím více vás Gomorra naštve. Nejspíš vám přijde nudná, naprosto o ničem. Proč ovšem něco neatraktivního servírovat atraktivní formou, podbízet se divákům? Šlo by jenom o další křivou výpověď proradného pentita. Takto jsem měl dojem, jakoby mi někdo přímo před očima odstřelil dobrého kámoše. Tím kámošem byl obrázek mafie utvořený filmy jako Kmotr, Mafiáni, Skrytá identita … . Sbohem, pěkná iluze, vítej, tvrdá realito. Apendix: Když letos na dovču, pak jedině do Neapole, pojíst něco toxických broskví a na trhu koupit kulku vyslanou jedním z gangů v rámci faidy. 90% (podrobněji) Zajímavé komentáře: Aiax, kostej_ (27.01.2009)

Nějak mi nešlo litovat líčené osudy lidí, když si tento způsob života zvolili dobrovolně. Nebo bych snad měl cítit nějaké sympatie ke dvěma pubescentním hejskům, kteří mají jakékoli ambice jen ne vést spořádaný život v mezích zákona či chlapci, kterému ještě teče mléko po bradě, ale už sní o kariéře v rámci mafiánského klanu? Těžko. A že pohybování se v tomto druhu byznysu není žádný med dnes už ví snad každý, takže kvůli tomu nemusel vznikat další film, když krom toho nic jiného nepřináší... 40% (28.03.2011)

Na Gomoru nemá smysl pohlížet jako na zábavný žánrový snímek z prostředí italského organizovaného zločinu, na tohle v podstatě záměrně rezignuje a jde svého druhu spíš o hraný dokument, který analyzuje strukturu, projevy a dopady činnosti mafiánských band. Vydírání, obchod s drogami, pašování, otrocká práce, manipulace se státními zakázkami nebo obchod s jedovatým odpadem, to všechno ukazuje z první ruky a podává dokonalou deziluzi o mafii jako nějaké organizaci s charismatickými osobnostmi a fungujícím kodexem cti. Tohle jsou spíš kreatury, které vyšly z těch nejnižších sociálních vrstev a myšlenkově na téhle úrovni taky zůstaly. Snímek nemá celistvý děj, je to spíš sled obrázků a příběhů o tom, jak organizovaný zločin nahrazuje státní struktury a ovládá život lidí. Jak už jsem uvedl, nemá smysl od něj očekávat zábavu a la Kmotr, ale spíš syrový pohled dovnitř. Mimochodem, investigativní novinář, který napsal stejnojmennou knihu a pohyboval se inkognito mezi touhle sebrankou na jihu Itálie, je v horší situaci než byl svého času Salman Rashdie po vyhlášení fatvy. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2011)