Gomora

Já v Neapoli párkrát byla, Je to jedno z nejkrásnějších a zároveň nejpříšernějších měst. Absolutní nádhera a absolutní bída ve scenérii přírody, až se tají dech. Luxusní budova banky, před ní zahrádka, v ní u stolku luxusně oblečený chlápek s noťasem, pět metrů od barikáda z odpadů a za rohem hořící kontejnery, z kterých se valí dým,Nikoho to nevzrušuje. Hořelo ve spoustě ulic, válka o odpady vrcholila. Hlavně se nesmíte křivě kouknout na karabiníka, končí všechna legrace. Asi týden po návratu se v Neapoli vystřílelo asi osm lidí ze dvou rodin. Kvůli obchodu s odpady. Karabiníci přihlíželi a čekali, až to skončí. i to je nádherná Itálie., A tenhle film, to byla realita. A ne pěkná. (08.07.2014)

Snaha o autentickosť s využitím dokumentaristických postupov môže pôsobiť ako trefa do čierneho ale výsledok je úplne opačný. Vytvára to chladnosť medzi postavami. Tie k divákovi nemajú ako preniknúť. Samotná tématika mafie je načrtnutá a pohybuje sa po povrchu - čo na jednu stranu funguje ak nechceme zbytočne pôsobiť pateticky, na druhú stranu to ale nepomáha divákovi, neznalému problematiky pochopiť látku, ako tvorcovia zamýšľali. Jeden z tých filmov, ktorý značne rezonuje v Taliansku, než niekde inde. Seriál je možno prepracovanejší a komplexnejší, ale neviem či sa k nemu dakedy dostanem. Natočené je to fajn. Ale je to predvídateľné. Nikto nemôže odísť a tým, ktorý sa to podarí.. stratia viac, než by možno chceli. Najviac prekvapivé je, že to naozaj pôsobí ako parta petržalských gangov, než niečo čo sa spájalo s noblesou a bohatstvom. (05.11.2019)

Pokud by se bral tento film jako hraný dokument, jeho hodnota by byla vyšší. Film se zabývá zásadními problémy: násilí, moci, drog, zbraní, nebezpečným odpadem i výrobou oděvů. Prokreslení postav je mnohdy jen povrchní, samotný děj skáče z jednoho problému na druhý, propletenost postav a děje tu je, ale bez většího významu. Dokument to také není, protože důležité fakta se dozvídáme až při závěrečných titulcích. (18.04.2011)

Potenciál, který toto téma má je obrovský a bohužel zůstal zcela nedotknut. O tom hovoří i to, že nejvíce z celého filmu na mě zapůsobily závěrečné titulky, říkající konkrétní čísla a zajímavé informace o mafii. Až tehdy jsem ucítil pocit mrazení v zádech, přestože vlastně tyto informační titulky nijak přímo nenavazovaly na film. Ten je totiž strašně chaoticky vylíčený, s velkým počtem postav, které ale nejsou nijak propracované, aby se jim divák dostal pod kůži. A pokud natáčím film z podsvětí, je pro mě identifikace s postavami jedním z nejdůležitějších faktorů, protože napětí je jedním ze zásadních požitků, které u podobných žánrových filmů mám... Postavám chybí i motivace a do prostředí jsou mnohokrát až příliš násilně zasazeny. Stejně tak pokulhává i technická stránka filmu, která je i na evropské poměry žalostná. Kameraman si nedokázal ohlídat expozici a tak jsme svědky, že na mnoha místech obraz podexponováním ztmavne nebo naopak díky přeexponování je bílý a není na něm vidět žádná kresba. A přitom by stačilo trochu si pohrát s nasvícením. V celku jde o velmi chatrně vystavěný film, který pořádně neví jestli chce sledovat osobní příběhy jednotlivých postav anebo se komplexně vyjadřovat k tématu italské mafie... (01.01.2009)

Na Gomoru nemá smysl pohlížet jako na zábavný žánrový snímek z prostředí italského organizovaného zločinu, na tohle v podstatě záměrně rezignuje a jde svého druhu spíš o hraný dokument, který analyzuje strukturu, projevy a dopady činnosti mafiánských band. Vydírání, obchod s drogami, pašování, otrocká práce, manipulace se státními zakázkami nebo obchod s jedovatým odpadem, to všechno ukazuje z první ruky a podává dokonalou deziluzi o mafii jako nějaké organizaci s charismatickými osobnostmi a fungujícím kodexem cti. Tohle jsou spíš kreatury, které vyšly z těch nejnižších sociálních vrstev a myšlenkově na téhle úrovni taky zůstaly. Snímek nemá celistvý děj, je to spíš sled obrázků a příběhů o tom, jak organizovaný zločin nahrazuje státní struktury a ovládá život lidí. Jak už jsem uvedl, nemá smysl od něj očekávat zábavu a la Kmotr, ale spíš syrový pohled dovnitř. Mimochodem, investigativní novinář, který napsal stejnojmennou knihu a pohyboval se inkognito mezi touhle sebrankou na jihu Itálie, je v horší situaci než byl svého času Salman Rashdie po vyhlášení fatvy. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2011)