Dívka na přání

Odtažitý experimentální film o přetvářce, samotě a neschopnosti být šťastní ve světě materialismu. Snímku dominuje dokumentární a řemeslně vycizelovaná forma a rozbitá narazitvní struktura. Emoce tu paradoxně vyvolává zobrazovaná emocionální plochost. Naprosté potlačení emociálna a fetišizače peněz, vzhledu těla, životní úrovně, zážitků a sebeprezentace. Přítelem Chelsea je stejně povrchní fitness trenér a to nejhorší, co se vám může stát, je špatná recenze. Nefungující vztah je něco nudně všedního a obyčejného, zachyceného v jednom dlouhém statickém záběru. Filmová řeč tu je obrácena naruby. Celým dílem prostupuje surreálně odtažitý paralyzující strach ze ztráty peněz, hmotných statků, životní úrovně. Sledování v dobách krize jistě umocní zážitek. Je tu víc děje mezi řádky než v nich. Sodenbergh na sebe vrší obrazy se symbolickými výrazy a čím víc jich je, tím kompletnější mozaiku pocitů a myšlenek tvoří. Musíte na sebe nechat působit obrazy a významy, které pomalu a roztříštěně nelineárněplynou a pohltí vás, když se na to dokážete naladit. Víc si přečtěte v recenzi od JFL. BTW pouhých 76 minut je v tomhle případě tak akorát. Vše co mělo být ukázáno a naznačeno bylo dokonáno. Teď už je jen na vás si to interpretovat a prožít. (05.01.2024)

Film o znuděných a povrchních lidech. Obsazení role hrdinky hvězdou filmů pro dospělé není pouze marketingovým tahákem. Osobnost Sashi Grey postrádá, typicky pro pracovnice pornoprůmyslu, výraz i emoce, cokoli osobního podmiňující intimitu. Celý film sledujeme její cestu skrz soukromí byznysmenů a celebrit, kteří věří, že intimita je jen další značkové zboží. (23.01.2010)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)

Neuveriteľne prázdny film o "luxury bitch" popretkávaný zrejme Sodeberghovými politickými postojmi. Celé to nudí, nikam sa to neposúva, nemáte s kým súcitiť a ani komu fandiť. Dokonca ani neviem povedať ako sa skončil tento príbeh, či skôr tliachanie do vetra. Čo sa týka vizualizácie tak, očividný indie štýl skôr pripomínal amaterizmus, než nejaký umelecký zámer. Myslím, že prázdny film je dokonalé pomenovanie pre tento kúsok. (25.08.2011)

Soderbergh není novým černým svědomí Ameriky ani náhodou. To by nesměl být tak povrchní a nudný. Sasha Grey regulérně herecky naprosto chladná a bez emocí, což se dalo čekat od holky, kterou rozparadí akorát tak pořádnej gruppensex s černejma klobásama. Tyhle Soderberghovy nezávislý pozérský pokusy o umění vyšly vždycky naprázdno. Jediný, co za něco v tomhle směru stálo, bylo SEX, LŽI A VIDEO, ale to už je nějaký ten pátek oldschool. (19.03.2011)