Dívka na přání

Dívka na přání je vůbec prvním filmem, který jsem s Sashou Grey zhlédla. Jedná se o jeden z těch častých experimentálních kousků Stevena Soderberga a ti z vás, kteří se těšili, že uvidí Sashu nahou, budou zklamáni. Nyní mám na mysli tu část diváků, kteří neviděli nic z její pestré filmografie "nepřístupných kategorií":) a také tu část, kteří ani jinak těmto kategoriím neholdují. Asi přes polovina filmu je věnována rozhovorům prachatých maníků o tom, jaké dopady má na jejich podnikání ekonomická krize. Mluví o tom stále, zejména však ve scénách se Sashou. Po chvíli již začne jejich stěžování být docela nudné a místo toho, aby byl věnován nějaký prostor nějakým záživným, či jinak podnětným konverzacím, následují jen další kecy o finančních potížích. Sasha je fakt nádherná kočka a ani její herecký výkon, pokud to tak mohu nazvat, nebyl vůbec marný. Napadlo mě, že by klidně mohla začít hrát v "normálních" filmech. (18.01.2013)

Proboha čeho se to Steven Soderbergh dopustil. Vím, že dokáže natočit každou ptákovinu, ale tohle už celkem přehnal. Snad nejnudnější film co jsem za poslední dobu viděl. Dialogy o ničem, příběh o ničem, kamera neskutečně nudná a prkená. Čekal jsem také daleko více sex-appealem nabitých akcí, čehož jsem se nedočkal. Abych tenhle komentář uzavřel něčím pozitivním, tak tím, že Sasha Grey je dívka od fochu a je neskutečně sexy, ale měl jsem nějak pocit, že se jí kamera vyhýbá. (15.04.2011)

Divácky zabiják, obyčajný experiment Stevena Soderbergha, ktorý mal zostať radšej tak, a nikdy nemal byť natočený. Sasha Grey má peknú tvár, ostatne kvôli nej som si tento film pozrel...Ale unudil ma k smrti. Bez akéhokoľvek záujmu upútať diváka rozprávaný príbeh luxusnej šlapky a ešte k tommu aj so suchými dialógmi. Och počkať, toto ani neznie ako dobrý námet na celovečerný film. Ešte že má len 80 minút. (18.07.2010)

Návod ako sa stať "kurvou"... nie tak doslova, ale predsa len... Soderbergh natočil snímok, ktorý pojednáva o slečne spoločníčke, ktorá má "normálny" vzťah... cez deň pracuje ako luxusná známa pre všetko, plná súhlasov a vedomosti... v súkromi opäť vzorná priateľka, naivná, hlúpa... taktiež zachytáva, čo slečna nakupuje, upozorňuje na to čo má práve na sebe, citové rozpoloženie, postrehy... nudilo, citovo rozpoložilo... omg 3/10 (03.02.2010)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)