Božský

Režijní orgasmus. Nesmírně vytříbená a formálně sofistikovaná filmová rekonstrukce politického a společenského dění v Itálii 80. let, která v sobě kloubí náročnost filmové režie i náročnost kladenou na percepci diváka. Zajímavá je dualita skrytá uvnitř filmu - na jedné straně étos a skutečně strhujícím způsobem podaný obraz událostí a výsek biografie význačného politika, jehož život vypadá ve filmové podobě tak zajímavě a cool, na druhé straně ale realita skutečnosti, která nutně musela být svému filmovému odrazu více než nepodobna, trendy moderní narace semelou cokoliv a pak i život politického suchara vypadá jako ten nejpřitažlivější curriculum vitae...stačí to ,,jen" umět natočit... Úsporné herectví Toniho Servilla je dokonalý kalkul, zvláště v kombinaci s k dokonalosti dovedenou okázalou formou. Právě proto je Il Divo filmem přesahujícím italské prostředí, jelikož nabízí ryze kosmopolitní příběh prezentovaný postmoderními filmovými prostředky. Podobný ,,křesťanský demokrat" se najde v historii většiny zemí západního světa, byť primárně jde o biografii skutečného Giulia Andreottiho. Každopádně režijní rukopis Paola Sorrentina patří k naprosté světové špičce. Podobné filmy: Duel Frost/Nixon (31.07.2010)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - Cena poroty; Cena C.S.T (Commission Supérieure Technique de l’Image et du Son) za kameru (Luca Bigazzi) ◘◘◘◘ Príbeh Machiavelliho moderného Talianska, podaný modernou réžiou, s eklektickým hudobným doprovodom a vynikajúcim predstaviteľom hlavnej role, ktorý vytvoril okolo svojej postavy príťažlivý pocit moci, chladu a priam "božskej" nedotknuteľnosti a velebnosti (08.10.2010)

Divácky velmi složitý podívaná, na kterou jsme si ale už u Sorrentina zvykli. Bohužel Božský naráží na to, že pokud nejste znalý dané látky, tak díky Sorrentinovu zpracování budete často hodně mimo, protože kdo se u nás orientuje v italské vládě 80-90 let. Filmařský styl je hodně zajímavý a neotřelý. Toni Servillo je skvělý jako vždy. Bohužel jsem byl po většinu času naprosto ztracený ve změti událostí a jmen. Velice zajímavě zpracovaný film, ale pro většinu z nás bohužel naprosto neuchopitelný. (09.11.2016)

Fascinující podívaná, i pro člověka nezatíženého znalostí italských reálií. Sorrentinovi se zde podařilo nejen nechat vzniknout pozoruhodnému filmovému portétu Giulia Andreottiho, ale též obecně platnému snímku o fungování vysoké politiky a zákulisních dohod. V tomto smyslu bych se nebál tento film film přirovnat ke Coppolově mafiánské trilogii, s níž nese celou řadu podobností. Snímek samozřejmě stojí na herectví Toniho Servilla - kdo ho zná z jiných filmů, musí žasnout, jakou proměnu zde podstoupil - nejen jeho legračně odstávající uši, ale i kamenný výraz, za nímž skrývá veškeré emoce, vytváří neuvěřitený herecký výraz, který doslova omračuje. Marná sláva, ať to s tím hrbatým chlapíkem bylo jakkoli, nedá se mu upřít odzbrojující charisma, které tady zůstalo i po jeho smrti. Vytříbeně skvělý film, který mě dostal do kolen. (15.03.2015)

Samozřejmě, že jsem slyšel nebo zaregistroval jméno italského politika Giullia Andreottiho, ale až tenhle film mi dal trošku ucelenější přehled o tom, jak ( možná) fungovala politika v Itálii pod jeho vedením a také jsem měl vůbec možnost aspoň trochu nahlédnout do jeho života a soukromí. Andreottiho mnozí lidé, milovali a ostatní také nenáviděli, kvůli možnému napojení na italskou mafii a zbavování se svých nepohodlných konkurentů v politickém a osobním životě. Zajímavý příběh se spoustou mrtvých, korupce, vydírání, který vykresluje ministerského předsedu zdaleka ne jako viníka a působí po celou dobu nestranně, což bych rozhodně ocenil. A jsem velmi rád, že u nás snad nebude nikdy možné, aby předseda vlády byl sedmkrát ve svém volebním období. Představa, že by někteří naši politici byli v téhle funkci tak dlouho, ta mi nahání husí kůži :) (25.10.2015)