Božský

,,AK O ČLOVEKU NEMÔŽETE HOVORIŤ PEKNE, NEHOVORTE O ŇOM." __ ,,Il Divo" má priam božsky vyváženú formu aj obsah. Nič nejde na úkor toho druhého a nič nie je účelové. A predsa to nie je dokonalý film. Síce nazretie do rôznych zákulisných politických machinácií môže byť zaujímavé, u tohto filmu to až tak neplatí. Hlavne preto, že je vyslovene len pre zainteresovaných, ktorí o tom čo film rozpráva aspoň niečo počuli a ako-tak sa vyznajú. Ja, ako neznalý talianskej politiky uplynulých desaťročí (rovnako tak ako aj väčšina našincov) som mal tak často zo všetkého riadny guláš, resp. som sa v spleti všetkých tých mien a káuz jednoducho strácal. Istým problémom filmu sú taktiež často príliš rýchle a odborné dialógy. Ich čítaním sa tak napr. ťažšie vychutnáva práve skvelá formálna stránka filmu, počnúc u nápaditej réžie a pokračujúc cez skvelú kameru, hudbu, strih či zvuk. Taliančina je krásna reč, no snáď by nebolo na škodu ak by k filmu vznikol aj dabing. (443. hodnotenie, 70. komentár k filmu) (23.09.2010)

Na Božského jsem se dost těšil, protože mě život Andreottiho hodně zajímal. Bohužel film se mi moc nelíbil, protože byl natočen moc zeširoka a vlastně jsem se o životě Andreottiho nic nedozvěděl. Jakým způsobem Toni Servillo zahrál svou roli to se jen tak nevidí a už jen díky tomu stojí film za podívaní. (01.09.2010)

Nezvykle, přerývaně a nedořečeně vyprávěný životopis G. Andreottiho není příběhem jeho života, ale pokusem o portrét jeho charakteru. Což umožňuje takovou autorskou licenci, že není nutné řešit, jestli se všechno opravdu stalo tak jak snímek naznačuje. __________Divák nedostane lineární vyprávění, ale spíš množinu bodů, která se postupně skládá do obrazu s podobiznou politického manipulátora, který nechtěl získat moc kvůli výhodám, ale chtěl moc pro ni samu. _____ Abstraktnímu cíli odpovídá i abstraktní charakter hrdiny, o jehož motivaci a pocitech se nedozvíme nic. Jakoby žádné neměl a právě proto tolik bažil po politickém vlivu, protože ten jediný ho zviditelňoval. Jinak by skončil jako pro všechny neviditelný, opomíjený muž bez vlastností.______ Snímek baví až mrazivým humorem (nebo cynismem, chcete-li), chytrými dialogy, výbornou kamerou a inteligentní režií. ______ Pro neitalského diváka je ale složité zorientovat se mezi množstvím postav. I když tenhle snímek nechce vyučovat italskou historii, ale spíš zprostředkovat pocit z oné doby, přece jen bych uvítala trochu větší zviditelnění aspoň několika hlavních Andreottiho protihráčů (prostě proto, abych se v nich vyznala). ______ Při závěrečných titulcích mne zamrazilo z toho, že v tomhle případě nepůsobil zlo nějaký démonický psychopat jako Hitler nebo Stalin, ale přičinlivý úředník bez jediné vize, zato s archivem kompromitujících materiálů. P. S. Jestlipak si tenhle film pustil?/28. 6. 12./ (28.06.2012)

Flegmatismus skrze pulzující tempo. Ironie skrze mlčení a nenápadná gesta rukou. Pokus o studii muže, o jehož nitru takřka nikdo nic neví. Orientujete-li se v italské politické scéně počátku devadesátých let, tak si to užijete asi mnohem více než já. Nehodlám totiž nikterak zastírat, že jsem čekal něco zcela jiného - soustředění se na Andreottiho kariéru jako takovou, se zvláštním důrazem na události jara 1978 a jara 1979. Takhle je to spíše takové "od Itala pro Italy". (24.01.2010)

Božsky sofistikované. I keď si uvedomme takúto vec. Počas prvého skúmania vtedajších súvislostí (vnútroštátne machinácie, kariérizmus politikov, nepriestrelný mafiánsky vplyv, etc.) by si neznalec italského papalášského dvora rokov deväťdesiatich (to jest aj ja) mal pripraviť pero a papier. Mená informátorov, politikov, rôznych záujmových osôb sa sypú ako z roztrhnutého vreca, preto (keďže som ten peračník nechal doma) si bez prestojov rozšírim obzory ohľadom Andreottiho gavalierov a valím na projekčné kolo č. 2. Risknem to bez akýchkoľvek zvažovaní, pretože popri obrúsenej (kurva silnej) divadelnej mimike Servilla, s novým naratívnym modelom a režijne potentným mixom (od ničivo znepokojujúceho podmazu v predstavovačkách až po hromadné kamerové orgie) štyridsaťročného Neapolčana (Paolo Sorrentino) si viem domyslieť aký to len na mňa čaká: "colpo da maestro!"______Update=> Prvé sedenie ma zomlelo ako mlynček na mäso, síce som žasol nad unikátnym technickým prevedením, ale do plnohodnotného prežitku chýbalo kus informovanosti a asi aj vnímavosti. Po druhom pozretí vo mne kolujú už len samé superlatívy. Vedomosti rozšírené, pozornosť upretá a zo skúsenej šachovej partie o vplyvnosť som až netušene vzrušený, šťastný z dôslednej roboty. Nebudem to rozpitvávať, takto nejak si predstavujem film, ktorý sa zo začiatku zdá (alebo je) neprístupný, arogantný, náročný a pritom si to môže dovoliť, lebo tieto aspekty neskôr zúročuje k tomu aby (samozrejme pri zvýšenej percepcií) diváka absolútne odrovnal svojou sprostredkovateľskou nezaujatosťou, postmodernou invečnosťou, skrátka celoplošnou perfektnosťou. Klobúk dole. (15.04.2010)