Božský

Ani politika, ani životopis, ale fascinující studie samoty "božského", člověka, který je sám se svým bohem (nebo knězem?), pro kterého i vlastní žena je tvorem z jiné planety, a který v politice odměňuje i trestá jako "bůh", jenže tím nikdy nemůže být, a tak následuje pád. Pět hvězdiček už jen pro scénu volby prezidenta - dokážete si představit český film o volbě Klause? Jenže to bohužel v době absolutního dna české kinematografie, v době Bastardů a Hranařů, rozhodně nehrozí. (24.12.2011)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - Cena poroty; Cena C.S.T (Commission Supérieure Technique de l’Image et du Son) za kameru (Luca Bigazzi) ◘◘◘◘ Príbeh Machiavelliho moderného Talianska, podaný modernou réžiou, s eklektickým hudobným doprovodom a vynikajúcim predstaviteľom hlavnej role, ktorý vytvoril okolo svojej postavy príťažlivý pocit moci, chladu a priam "božskej" nedotknuteľnosti a velebnosti (08.10.2010)

,,AK O ČLOVEKU NEMÔŽETE HOVORIŤ PEKNE, NEHOVORTE O ŇOM." __ ,,Il Divo" má priam božsky vyváženú formu aj obsah. Nič nejde na úkor toho druhého a nič nie je účelové. A predsa to nie je dokonalý film. Síce nazretie do rôznych zákulisných politických machinácií môže byť zaujímavé, u tohto filmu to až tak neplatí. Hlavne preto, že je vyslovene len pre zainteresovaných, ktorí o tom čo film rozpráva aspoň niečo počuli a ako-tak sa vyznajú. Ja, ako neznalý talianskej politiky uplynulých desaťročí (rovnako tak ako aj väčšina našincov) som mal tak často zo všetkého riadny guláš, resp. som sa v spleti všetkých tých mien a káuz jednoducho strácal. Istým problémom filmu sú taktiež často príliš rýchle a odborné dialógy. Ich čítaním sa tak napr. ťažšie vychutnáva práve skvelá formálna stránka filmu, počnúc u nápaditej réžie a pokračujúc cez skvelú kameru, hudbu, strih či zvuk. Taliančina je krásna reč, no snáď by nebolo na škodu ak by k filmu vznikol aj dabing. (443. hodnotenie, 70. komentár k filmu) (23.09.2010)

Těžce působivá forma dokáže prodat i poměrně nezajímavou látku. Aneb snímek Božský popisuje příběh jedné z největších politických osobností novodobé Itálie v takové formě, že i pro neznalce problematiky uběhnou necelé dvě hodiny bez nejmenších problémů. Ať již je tak výsledek jakýkoliv, vytříbená forma působí naprosto fascinujícím způsobem. (11.04.2011)

Trefně to popsal uživ. Radek99.... REŽIJNÍ orgasmus. Já za sebe dodám... i KAMERAMANSKÝ, následně přetavený i v DIVÁCKÝ. Pro plné vychutnání si snímku je dobré, před jeho samotným shlédnutím, alespoň částečně se obeznámit s politickou situací Itálie v období ( poč. 50 let - zač. let 90-tých, postačí však 80.-tá léta ) a osobou jménem Giulio Andreotti. Paolo Sorrentino totiž neztrácí drahocenný čas s nějakým " seznamovaním se " diváka, ale rovnou ho vrhá do víru událostí. Vynikající myšlenkou se ukázalo, vložení popisných titulků s jednotlivými jmény postav, tolik důležitých pro samotný příběh. Razím heslo a zde se mi to pouze potvrdilo, že ( pokud je toho dotyčný schopen ), je dobré, pokud je režisér i zároveň scénaristou snímku. Potom může snáze tu svoji konkrétní a jasnou představu o daném snímku převést na filmové plátno. Co se týče snímku samotného, tak nejvíce ho vystihují slova ( již tady několikrát zazněla ) FORMÁLNĚ dokonalé STROHÉ dílo. Hlavní předností snímku je jeho dokonalé souznění obrazové a zvukové stránky, která spolu s precizní režií, navíc podpořenou vynikajícím úsporným, precizním, minimalistickým ( nevím, jaký nejvýstižnější výraz použít ) hereckým projevem Tonyho Servilla ( coby Giulia Andreottiho ) dělají pro mě osobně z tohoto dílka, jeden z nejpůsobivějších ( nejen ) politických snímků, za hoodně dlouhou dobu. Zda-li je to NÁHODA nebo věc PROZŘETELNOSTI ponechám na každém z vás :o) p.s. moc rád bych do rukou dostal původní scénář. Je patrné, že tvůrci byli " nuceni " dosti krátit. Tento snímek by si zasloužil stopáž min o 45min delší! Zcela upřímně, o kolika snímcích se dá toto napsat?! V drtivých případech je tomu zcela naopak...... 95% (19.09.2010)