Režie:
Jaroslav NovotnýScénář:
Jan JílekKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan BedřichHrají:
Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Miriam Kantorková, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Vladimír Krška, Mnislav Hofmann, Eva Foustková, Petr Patera, Věra FarováObsahy(1)
V jedné vesnici žijí dva kamarádi. Kozák (V. Brodský) je předsedou družstva a manželem učitelky (M. Kantorková), a Vaněk (V. Menšík) je zedníkem. Vaněk má tři dcery a jeho žena (K. Slunéčková) čeká čtvrté dítě. Předseda děti nemá, ač po nich se ženou touží. Je impotentní. Ve chvíli, kdy zedníkova žena v porodnici rodí čtvrté dítě a předseda odjíždí mimo družstvo, dojde ke sblížení mezi Vaňkem a Kozákovou. Žena otěhotní. Poměr je největší zábavou celé vesnice, která se na účet předsedy hrubě baví… Hra Jana Jílka se dočkala své premiéry až v roce 1992, ačkoliv byla natočena téměř o čtvrt století dříve a byla cenzurně zkrácena pro svůj kritický pohled na poměry v tehdejším zemědělském družstvu. Ale i tak je dnes, také pro vynikající herecké výkony Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského a řady dalších, pravdivou studií primitiva, který si své sebevědomí založil na chlapácké nevěře… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
O nevěře vážně, smutně i vesele, ale především stále inteligentně, vkusně a ani v nejmenším vulgárně nebo lacině. Chvílemi k popukání vtipné, chvílemi setsakra dojemné. Vladimír Menšík i Vlastimil Brodský se pro takové role narodili, krásná Miriam Kantorková a rázná Karolina Slunéčková je doplňují dokonale.__P.S. Takhle se to dělá, pane Vejdělku. (P.S. pochopitelně připsáno po vidění otřesných Mužů v naději) ()
To je tak, když se na malé vesnici všichni znají a všichni si vidí skoro až do talíře. Menšík s Brodským byli Páni herci a pořád jsou. Brodského jsem si jako předsedu JZD nějak neuměla představit. Všichni by s ním zametli. Miriam Kantorková v jédné scéně vypadala jako sicilská vdova, ale perfektně jí to slušelo. Menšíkova postava byla pěkný kanec, kolem kterého se všechno točí a všechnu pozornost strhává na sebe. Karolina Slunéčková neměla chybu. Vůbec v tom Rapotíně byly samé svérázné postavy. ()
Jaroslav Novotný, náš nedoceněný režisér udělal Dlouhé dopoledne. Drsné drama. Že umí i takto šílenou psychologickou komedii, to jsem netušil. Menšík sice je de facto kurevník, de jure ne, ale strašně se stydí, miluje svoji ženu Karolínu Slunéčkovou, co mu furt rodí nějaké nové děti. Jeho trápení je nezměrné a býti místním farářem, všechno bych mu odpustil. Doporučuji při sledování tohoto klenotu mít u sebe tužku a papír. Citáty mají šílenou hloubku sexuálního štvance, jimiž jsme my všichni! Scénář Jan jílek-já si ho zjistím.... ()
Košilatá historka o nevěře natažená na celovečerní stopáž. Naštěstí jí herecké legendy dodaly svěžest a vyzvedli ji z hlubin pikantní lidové zábavy pro nenáročné a navíc demystifikace soukromého života a pracovní morálky zaměstnanců JZD, ovládaných těmi nejnižšími pudy, hraje rovněž důležitou společenskou roli - za ní nebyl také film ani po cenzurním sestřihu puštěn v době vzniku na obrazovky. Navíc je Rapotínská tragédie asi nejlepší ukázkou trendu televizní zábavy na přelomu 60. a 70. let, roku 1970 se totiž vyrojilo hned několik televizních her postavených na lascivně erotických scénách a nahotě (Psíčci Lorda Carltona, Taškařice v ateliéru, Dlouhá bílá nit), což vedení televize i opět zatuchlý komunistický aparát natolik vyvedlo z míry, že se musely změnit celé dramaturgické plány a tento typ televizní tvorby zcela zmizel na mnoho let. ()
První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost. ()
Reklama