Dylan Moran: Monster

Je možné, že mě ovlivnil Eddie Izzard a proto nedávám plný počet. Jeho stand-upy beru jako referenční. Velice vyrovnané, nenajdete v nich slabší místo a naprostá většina témat je geniálních. Na rozdíl od Morana/Monster. Naprosto nebeské kousky (zesměšňování francouzů, děti jako opilí zakrslíci) doprovází jen lehce nadprůměrné gagy. Pořád ale jde o fantastickou exhibici výborného herce (Nebo postavy? Spíš bych řekl, že po pódiu chodil Bernard Black než Moran). . . . Po několikerém opětovném zhlédnutí zvyšuji na pět, protože ty skvělé části, jsou opravdu božské a více než vyvažují pomalejší úvod. (18.01.2010)

Ono je to občas tak, že si sadnete, a dumáte nad tým čo by ste si asi tak teraz, presne o tomto čase pozreli, aby vám bolo lepšie, aby ste sa zabavili, alebo jednoducho zabili čas, pred tým ako vyjdete do baru s kamošmi na jedno pivko. Na nič nové nemáte chuť a tak začnete vo svojej mysli hľadať niečo čo sa vám páčilo, čo máte radi a čo vás zaručene pobaví, lebo vás to pobavilo už kopec krát predtým.... Dylan Moran je komik, ktorý doslova ožil v našich mysliach ako knihkupec Bernard Black. Kultová postavička, neskutočne dobre stvárnená týmto ukecaným Írom s prefajčením pohľadom. To že sa skôr či neskôr dozviete o jeho Stand – Up predstaveniach je už len otázka času. A potom príde ten deň kedy neviete, čo z načatým časom a siahnete po jeho prvom vystúpení z názvom Monštrum. Skvelo si ho užijete, pretože jednoducho nemá tendenciu skĺzavať do nudy, alebo do samoúčelnosti. Ak máte Dylana Morana radi, tak budete viacej než len spokojný. Neskutočne spokojný. A tým neskutočne, myslím fakt neskutočne. Odprezentuje sa pred vami ako jeden z perfektných komikov so zmyslom pre správne načasovanie a tých pár nezabudnuteľných vtipov, ktoré si zapamätáte, môžete použiť pri pivku s vašimi kamošmi o dve hodiny neskôr. Znamenité dielko. Klobúk dole. (01.11.2010)

Ako môže byť niekto takto dokonalý? On je...chodiaca legenda a pritom sa o to ani sám nesnaží, možno o tom ani nevie! Je jednoducho sám sebou, s ničím sa nehrá, proste si len príde na javisko, začne rozprávať a ja len čumím! A nemôžem dýchať od smiechu. =) Dylan Moran nikdy nehral Bernarda Blacka - on ním bol od začiatku a stále ním je! Žiaden človek by tak vytrvalo nemohol hrať stále jednu postavu, on je fakt taký! A to je na ňom najlepšie. Už som počula názory, že je príliš afektovaný, čudný a dokonca trápny (je trápne už len napísať takýto nonsens) ale on je presný opak... A potom ho nemilujte! =) Monster je pre mňa vrcholom stand-up vystúpení. Jimmy Carr, Gad Elmaleh či iní...existuje veľa dobrých stand-up komikov, ale asi som sa pri nikom nedostala do takej pohody ako práve pri Moranovi. (17.11.2012)

I na téhle show je vidět, že Black Books je Moranovo dítě...humor podobný, občas dost drsný, občas roztomilý a okouzlující. Během dvou hodin stihne Moran po vzoru Pythonů urazit několik skupin lidí a přitom být k sežrání. Smějete se nahlas a pořád přemýšlíte, jestli v těch jeho vlasech nežijou nějaká zvířátka:-) (08.03.2009)

...a pak pustili tu písničku. Jmenovala se "The Funk Soul Brother". Na to nikdy nezapomenu, protože to byl taky veškerej její text. Byl z té písničkářské školy, kde to se slovama nepřehánějí ...pro případ, že by jich byla škoda. Znělo to jako milion požárních aut, který honí 10 milionů sanitek přes válečné území. A pouštěli to tak nahlas, až z toho začala prázdná židle vedle mě krvácet. Zpívalo se tam: "The funk soul brother. Právě teď, jé. Je to funk soul brother. Vomrkni to. Je to, no, funk soul brother. V podstatě." Já neříkám, že je to špatná písnička. To vůbec ne. Říkám jen, že byste mohli vzít dejme tomu koště, namočit ho do ňějaké brzdové kapaliny, strčit druhý konec do mýho zadku ... a posadit mě na trampolínu v jezdícím výtahu, na jehož stěny bych napsal lepší písničku, jen tohle tvrdím. Tohle nemůžu nepodepsat :-) (30.03.2010)