Vejdi do prázdna

Po Noe(ho) halucinogenní jízdě Climax kterou jsem viděl nedávno jsem si dopřál dlouho odkládanej Enter the Void. Ano, taky jde o halucinogenní jízdu, ale na můj vkus poněkud dlouhou a místy i nudnou. Tady to Noe se stopáží hodně přepálil. Film je ke konci doslova ubíjející a já jsem pořád sledoval kolik času mi ještě zbývá dokonce. Docela mě tenhle snímek vyšťavil ale NÉ v dobrým slova smyslu. I přesto to ( asi ) stojí za vidění, ikdyž Já jsem od toho čekal daleko víc. U mě jednoznačně stále vede Climax. PS : Netvrďte mi že Noe na něčem nefrčí, když dokáže natočit filmy tak že si divák u jejich sledování připadá tak jako by sám na něčem jel. (20.05.2020)

Už úvodní titulky věstily, že si toho Gaspar Noé vzal buď moc a nebo málo... a pořád nevím, možná měl vsadit na kvalitnější matroš a svůj rauš pak přeměnit v nápaditější improvizaci, protože, ač by se tenhle bezútěšný posmrtný pohled na pozůstalé z neokoukané duší perspektivy mohl zpočátku zdát revolučním, postupně zreinkarnoval do nudy k posrání... (24.03.2014)

Když na vás z 161 minut dlouhého filmu nejvíce zapůsobí úvodní titulky, je zkrátka něco špatně. Enter the Void je hloupá, prvoplánově šokující a do sebe zahleděná festivalová ptákovina, která je ještě ke všemu úmorně dlouhá a úmorně nudná. Vše, čím dokáže zaujmout, se odehraje v první půlhodině, načež následuje téměř nekonečná sebeonanie s naprosto směšnými dialogy a banálním příběhem, to vše zaobalené do psychedelického hávu. Pokud použiju jeden příměr v souladu s obsahem filmu, tak bych jeho sledování přirovnal k tomu, jako by z vás holka po vzájemném vyvrcholení nechtěla slézt a ještě celé dvě hodiny v této poloze ležérně žmoulala vaše přirození v ruce. Nuda k posrání! Po audiovizuální stránce nelze v první hodině vytknout téměř nic, ovšem po hodině se i ona okouká a všechny ty kamerové nálety a přechody mezi scénami se stávají extrémně repetitivní a otravné. A v neposlední řadě i ten potenciál, které Tokio jako filmová lokace se všemi jeho zajímavými specifiky nabízí, je zde naprosto šeredně promrhán – celé Tokio, respektive i Japonsko je zde redukováno na místo s pár uličkami s neony a nic víc, takže by se film mohl odehrávat v podstatě úplně kdekoli na světě a výsledek by byl stejný. Ach jo, těžké to zklamání. Kdyby se z toho Noé nepokoušel udělat erotické drama s přesahem do tibetského buddhismu a natočil prostě a jen čisté porno s vymazlenou audiovizuální stránkou, které si na nic nehraje, udělal by mnohem lépe. Lepší 1*. (18.02.2021)

První hodina a půl tohoto hodně zajímavého snímku byla dokonalá. Ty neskutečné pohledy kamery, skvělá Paz de la Huerta… jenže poslední hodina mi přišla vcelku dost protahovaná (co se dalo odvyprávět v deseti minutách je zde roztaženo na celou konečnou hodinu filmu). A to sráží mé hodnocení o stupeň. Nicméně Gaspara budu od této chvíle sledovat, lepé řečeno pokusím se alespoň částečně doplnit si jeho filmografii. Jinak nevím, na jakých drogách jel, když pracoval na tomhle snímku, ale musel to být hodně drsný matroš… ;-) 80 %. (30.12.2010)

Gaspar Noé se rozhodl natočit bad trip, tedy nepříjemnou zkušenost po užití psychedelických drog, jako je třeba LSD nebo DMT. A to se mu povedlo (bravo). Nezodpovězitelnou otázkou zůstává, proč by se na takový film měl kdokoliv koukat. Bad trip je totiž špatná zkušenost, které je lepší se vyhnout, víme? Kromě toho je to také neskutečná, nepopsatelné ubíjející nuda, u níž jsem se neustále modlil za konec. Co jiného se ale může stát, když režisér již na 25. minutě divákům detailně vysvětlí, co bude následovat? No, pak se lze prostě jen dvě hodiny nudit. Protože na poletování duše opravdu není nic zábavného, poučného, zajímavého. Stylové postupy (kamera shora, průlety, rozostření, blikající neony) se nesmírně rychle omrzí. Je pravda, že úvod filmu, do přibližně 30 minuty, je tak strašně dokonale natočený, tak úžasnoucí, že být to samostatný film, nominuju ho na Oscara a Noého šoupnu do Top 10 svých oblíbených režisérů. Ostatně to je také zvláštní, když v jednom filmu najdeme scény nepřekonatelné nudy a vrcholného kinematografického zážitku. Na to už člověk musí bejt fakt expert. Každopádně tuto zkušenost nikomu nedoporučuji, ale je pravda, že pokud chcete opravdu zažít bad trip, vyjde vás lístek na Vejdi do prázdna levněji, než dávka LSD. (02.12.2010)