Dům ďábla

The house of the devil (troufám si tvrdit) bude pro současného náctiletého diváka zvyklého na novodobé horory plné prvoplánových laciných lekaček skutečným utrpením (důkazem budiž místní hodnocení a komentáře). Pro nás „fajnšmekry“, co s láskou vzpomínají např. na Johna Carpentera je to skutečná delikatesa. Já bych tento snímek nebral doslova jako poctu žánru let 80-ých. Ti West chytře vsazuje děj právě do tohoto období, nicméně mám silný pocit, že to není pouze z důvodu, že by chtěl natočit 80–kové retro, ale aby právě na tomto byla vidět nejvíce ta rozdílnost se současnou tvorbou. Musím přiznat a jednoznačně konstatovat, že takhle dokonale řemeslně odvedenou filmařinu, to aby člověk pohledal. Kouzlo všeho tkví právě a jenom v neukázaném (čehož si je Ti naštěstí více než dobře vědom), takže to nekonečné oddalování toho co musí? přijít, je ve výsledku o mnoho působivější než 95% současné produkce. Musím se přiznat, že pro mě osobně mělo to procházení se hl. hrdinky ( btw notně sympatické Jocelin Donahue) mnohem větší kouzlo než samotné okultní finále. Při scéně, kdy si Jocelin pouští do uší 80-kovou pecku z walkmanu a křepčí po baráku jsem si téměř cvrnknul do trenek (přepadla mě nostalgie jako prase) a stejně tomu bylo i v případě úvodní titulkové sekvence. Nicméně chápu (souhlas s uživ. Matty), že bez závěrečné 15-ti minutovky by se House of the devil nedal považovat ani za horor. Na druhou stranu, vadilo by to tak...? Výsledný resultát: Ti West je nesporně talent (na toho chlapíka si dám pozor) a samotný The house of the devil je pro mě osobně jedním z NEJpříjemnějších překvapení za poslední dobu. V rámci žánru těch největších. Takže...počkejte si na večer, zatáhněte rolety, sluchátka do uší a nechejte se pozvat do „ útulného“ domu, na tak trochu jiné samotě u lesa, než nám kdysi servíroval Jiří Menzel :o) (22.02.2011)

Mladá studentka zareaguje na inzerát, ve kterém se hledá chůva. Netuší však, že spadla do osidel satanského kultu a hlídání dítěte byla jen záminka, jak nalákat další oběť do honosného domu na odlehlém venkově, jehož postarší obyvatelé vyhlížejí přinejmenším podivně. Jenže vidina snadno vydělaných peněz je pro nemajetnou studentku mnohem lákavější než varovné pocity. Tohle je horor, u kterého budete mít (ne)příjemné mrazeníčko v zádech až do finále, které mohlo být sice zběsilejší, ale hlavně dívka přeživší evidentní průstřel hlavy, není zrovna to, za co bych mohl režiséra a scenáristu Ti Westa pochválit. On zaslouží velkou pochvalu za vynikající vybudování strašidelné až tíživé atmosféry, perfektně vystihl atmosféru a autentický styl 80 let, včetně úvodních a závěrečných titulek a hlavní představitelka Samanthy Jocelin Donahue sem perfektně zapadla. Poslední dobou není mnoho hororů, u kterých by se dalo spolehlivě bát a proto si tenhle zaslouží výjimečnou péči, ačkoliv nějaká ta piha na kráse se najde. Film byl natočen podle údajně nevysvětlitelných faktů a nebýt toho přehnaného konce, tak bych tomu i věřil. Mé hodnocení: 70% (30.01.2011)

Ti West absolutně geniálně vystih atmosféru i zpracování hororů z 80tých let, chvilku jsem měl dokonce pochybnosti jestli to fakt z těch 80tých let neni, každopádně West si z nich převzal i to typický hodinový čekání než se něco pořádnýho stane, ale to ani tak nevadilo, atmosféra se tu stupňuje, začáná to být každou minutou napínavější, ale pak to West bohužel zadrbe debilním zakončením a jako celek to hned působí o polovinu horším dojmem. (21.01.2011)

Trapná nuda hrající si na oživení 80.kových klasik "temných domů", která se snaží možná strašit, ale pouze nesmyslně nudí ... Předkládá divákovi indicie, aby si ten stále říkal "O co tady sakra jde?!", aby se v posledních 20 minutách změnila v naprosto trapnou a opět nesmyslnou krvavou řezničinu. Samotný závěr je až uboze neoriginální a dokáže tak akorát naštvat ... kdy si divák řekne "a kvůli tomuhle jsem byl 90 minut přilepenej na obazovce?". Kdyby film alespoň pořádně budoval atmosféru, ale prostě se mu to nedaří ... Nic moc, tohle mne prostě nebavilo ani nezaujalo ... (13.02.2010)

Obrovské překvapení - nejstrašidelnější horor roku a především unikátní stylovka, kterou její tvůrci natočili před více jak dvaceti lety, ale vytasili se s ní až nyní (jinak si to abnormálně dokonalé napodobení looku 70's a 80's hororů prostě nedokážu vysvětlit). Přesně takhle nějak má vypadat výstavní žánrové dílo - neuspěchané, atmosférické a skvostně gradující. Po celou dobu máte onen klasický (ne)příjemný pocit toho, že "tady něco nehraje". Od chvíle, kdy se hlavní hrdinka ocitne v inkriminovaném domě, se z filmu stává maximálně funkční magnet, který si k sobě diváka připoutá a pustí ho až během závěrečných titulků. Ta nervozita pociťovaná ve scénách, kdy ještě nevíte, která bije (a strašně moc vás to zajímá už jen kvůli vlastní úlevě), je jednoduše k nezaplacení. DŮM ĎÁBLA tak potvrzuje staré známé poučky o tom, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí (nebo nechápe). A i samotné finále je řádně bestiální. Nádherný příklad staré školy. ___ Po druhém zhlédnutí (s několikaletým odstupem) zvedám na 5*, protože tohle je zkrátka náramně dotažená lahůdka pro fajnšmekry a jeden z nejlepších filmů svého subžánru. 90 % (05.12.2009)