Symptom Pandorum

V rámci sci-fi hororů poslední doby je tohle vysokej nadprůměr. Od začátku dobře vystavěná atmosféra a obstojný herci v čele s Benem Fosterem, kterej hraje naprosto výborně. Často se připomene Pád do tmy, kde se tvůrci zřejmě nechali hojně inspirovat jak u vzhledu a skřeků monster, tak u pár scének (zaseknutí v kabelech, "sklad" mrtvol). Děj se zbytečně nezadrhává a pěkně odsýpá od začátku do konce, až k celkem zajímavý pointě, která rozhodně pár bodů přidává. Rozhodně moc příjemný překvapení. 70% (05.04.2011)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

Jak jsem zahlédl v titulcích "produced by P. W. S. Anderson," hned jsem pochopil, proč mám z filmu tak podobný pocity jako z Horizontu události. Zajímavej nápad, slušně natočený, má to nečekaně kvalitní herce, ale chybí tomu smysluplnej scénář, kterej by dokázal dát ději řád, gradaci, postupný odhalování, co se na lodi stalo a vůbec víc logiky a míň klišé. Viz gudaulin, další slova by byly nošením Andersonů do béčka. (24.04.2011)

Mé pocity z tohoto sci-fi hororu dobře vystihl komentář kOCOURa. Na jedné straně je film pevně ukotvený v béčkových vodách, a to ani ne tak rozpočtem, jako spíš celkovým provedením a brakovými motivy, ať už ve scénáři nebo v režijním pojetí, na druhé straně má na klasické béčko velmi slušné herecké výkony přinejmenším v případě ústřední herecké dvojice, má i slušný vizuál, který navozuje přinejmenším v některých scénách náležitě klaustrofobickou atmosféru tajemna a hrůzy, a co je hlavní, má námět, který skýtá obrovský potenciál a za určitých okolností by mohl vést k špičkovému výsledku. Ty okolnosti by znamenaly vyladění scénáře a zejména filmových dialogů, při kterých jsem se musel místy kousat do rtů, abych zadržel smích, ukázat příšerky mnohem později a pozměnit jejich podobu tak, aby nevypadaly jako z duchařského hororu typu Hellraiser a hlavně si dát práci s charaktery hrdinů a s vyházením spousty klišoidních pitomostí. Symptomu Pandorum neupírám zábavnost, schopnost v některých momentech postrašit a v jiných vybudit napětí, ale s tímhle provedením je to kousek, který bych si vychutnal, řekněme, ve 14 letech a v dnešní době musím zkoušet vypínat mozek nebo brát dění na plátně s obrovským nadhledem. Celkový dojem: 50 %. (30.09.2010)

Možná je to hype, možná je to realita, ale kvalitních sci-fi hororů je jako šafránu v Himálajích. Pandorum však přináší milovníkům sci-fi příjemné osvěžení a pocit, že jejich žánr má v budoucnu stále, co nabídnout. Co na tom, že tématika je dost podobná Aldisově románu Nonstop (s pár úpravami), něco si bere z Horizontu událostí a takový Scottův Vetřelec taky nezůstal opomenut. Výsledek je velmi zábavný, úderný, má svůj styl, tempo a velmi dobrou (scifi) atmosféru. Někomu to viditelně sedí lépe, někomu hůře, ale dlouho jsem se takhle nebavil v prostředí vesmírné lodi, které má něco do sebe a netěšil se na závěrečné rozuzlení. Závěr se však povedl stejně jako celý (jednoduchý) příběh a jako spokojený divák jsem pouze rád. Rozhodně však nečekejte nějaký velký strach a hororovou atmosféru, tohle je spíše vesmírná záležitost o přežití v uzavřeném prostoru plného vražednými soupeřů, kteří nebudou čekat ve stínech, ale pěkně v davech budou sprintovat za vaším, stále bušícím, srdcem. Žádný druhý Vetřelec. Naštěstí. (17.11.2009)