Mé jméno je Nikdo

Nejvtipnější komediální western,stejně srovnatelný snad jen s Hillovým dědictvím.Paradox je že v obou bez velkého Buda Spencera.Tady ale všechno šlape jako hodinky a hlavně Leone dokázal z Hilla vytřískat úplně všechno.Přijde mi jako by si Hiill už žádnou roli potom nikdy tak neužíval,jako tady.100% (27.05.2012)

Film ve své podstatě nesmírně literární... Rozhodně není vážně míněný a není to ani klasická parodie nebo komedie nebo cokoli podobného. Jestli tenhle film můžu k něčemu přirovnat, tak je to taková westernová verze Amélie z Montmarteru. Pohádka se vším všudy, pohádka pro dospělé a také pohádka, která si ze své pohádkovosti velmi okatě utahuje. Na rozdíl od mnoha jiných westernů, které se se svou pohádkovostí berou smrtelně vážně... Celkový dojem: 75% (03.11.2019)

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích. (08.02.2019)

Připadá mi, že si film hraje na něco, čím není. Zdlouhavé scény se opravdu vlekou a spíše nudí, chybí v nich nějaký ten náboj, který člověka nutí nespustit oči z plátna v očekávání, jaký úder další scéna přinese. Má jít o komedii, ale toho vtipu tam zas tolik není, nadsázka až příliš chtěná a motivace postav taková nějaká podivná. Aspoň, že hudbu složil tradičně dobrý mistr Morricone. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (09.04.2015)

Spageti western měl dvě etapy – klasický špageťák symbolizovaný zejména filmy Sergia Leoneho a pozdější westernové taškařice symbolizované jmény Spencer – Hill. Tento film stojí přesně na rozmezí, staré dobré špageťáky tu zastupuje Henry Fonda, komedie Terence Hill. A tak tu máme vedle sebe typicky leoneovskou pomalou napínavou scénu, kdy se Jack Bouregard chce nechat oholit, a typické spencerovsko-hillovské fackovačky. Vše kupodivu ve vzácné symbióze. Musím říci, že i po šestém zhlédnutí se mi tento nostalgický western, kdy se v osobě Jacka Bouregarda loučíme se starým Západem i celým žánrem klasického špageti westernu, zdá velice podařený. A hudba Ennia Moriconeho, to je ta pověstná třešnička na dortu. (11.09.2006)