Ostrov ztracených duší

Musím s chutí uznat... ... Že větší blbinu jsem už dlouho neviděl. Ne jenom že mi to přišlo rozházené a nesrozumitelné, ale ještě stupidní. Samozřejmě se to nemůže obejít bez vlny náhod a klišé nesmyslů. Působilo to na mě, jak by o úspěchu Harryho Potter režisér řekl: ve Velké Británii měly úspěchy kouzla, zkusme to taky," a tak v roce 2005 narychlo načmár al nějaký fantasy děj, sehnal tři děti, jednoho dospělého jako Voldemorta, přidal mu modré oči, vymyslel nejvíc strašidelný ostrov a nejvíc zajímavou dějovou linku všech dob, u které se vůbec nebudete nudit a přemýšlet, co děláte se svým životem, dále se ve filmu ukázala zkouška o vizuální efekty, možná by se to povedlo, kdyby nakupovali programu ze sedmdesátých let. Možná jsem někde u konce zahlédl pokus o temnou atmosféru přidáním zvuku hudby a ztemněním obrazu, wow, tleskám ! (10.02.2019)

To je přesně ten druh filmové blbosti, kterou bych nikdy nemohl natočit. Přesně ten, který může bavit jenom děcka. Bohužel jsem udělal tu blbost, že jsem se na to koukl. Byl bych rád, kdyby tam bylo něco chytlavýho, ale když tam nebyl digitální strašák, byl tam plešatej nekromancer s barevnejma čočkama (kterej mi mimochodem připomínal chvílama Matěje Homolu z Wohnoutů, ale fakt jenom trochu). Tohle by se líbilo možná tak Waltu Disneymu. Je tam hodně nelogičností a dějovejch blbostí a to mi dycky hodně vadí. Hvězdičku dávám aspoň za to, že existují mnohem, mnohem větší kraviny... (29.10.2008)

Asi největším záporem Ostrova ztracených duší je, že doslova každou chvíli při sledování myslíte na Harryho Pottera. Některé strašidelné prvky, barevné podání, hlavní záporák, a v neposlední řadě hudba vám ani nedovolí jinak. Není to špatný film pro odrostlejší děti a kdyby se tvůrci trochu styděli při kopírování, mohl být i docela originální. Vzhledem k evropskému původu snímku a jeho zaměření na dětského diváka hodnotím vstřícnými 60 procenty. Kdybych ale hodnotil čistě hvězdičkově, dával bych dvě. (12.07.2010)

Soundtrack Jane Antonia Cornish: 1. Supergirl ,2. Slay The Emperor ,3. Box Office Band ,4. Glasshouse ,5. Island Of Lost Souls ,6. Death Of Linea ,7. Escape Through The Forest ,8. Lulu's Theme ,9. Old Enemies ,10. Shadows ,11. Richard To The Rescue ,12. The Cave ,13. Monk's Island ,14. Final Battle ,15. Soul Bridge & End Titles, (15.05.2011)

Členům Lóže pro potírání zla se konečně podaří zničit zlého nekromanta, i za cenu smrti nejsilnější z nich, Liney a jejího milého, Hermana Hartmanna, který smrt své lásky neunese a sám se zabije. O mnoho let později se čtrnáctiletá Lulu se svojí matkou a malým bratrem přestěhuje z Kodaně do malé vesničky. Hned první večer zkouší Lulu své umění ve vyvolávání duchů, a náhodou se jí podaří vyvolat ducha Hermana Hartmanna, který se přenese do těla jejího bratra Sylvestra. Společně se jim podaří zjistit, že zlý nekromant stále žije na nedalekém ostrově, ale spřádá plán na pomstu všemu živému. Někdo se musí zlu postavit - ale nikdo jiný než Lulu, její kamarád Oliver, Hermann v těle Sylvestra a místní jasnovidec není k dispozici... Někdy má člověk chuť se vrátit do dětských let, kdy filmy a seriály podobné tomuto hltal plnými doušky, a nikdy neměl dost. Čarodějové a kouzelníci vládli světu, a problémy dospěláckého světa byly na hony vzdáleny. A když mne náhodou taková sentimentální nálada popadne, vždycky popadnu nějaký takovýto film a parádně se bavím. Přesně to co jsem od tohoto filmu očekával, to jsem dostal - kapku toho napětí (kdo by se nebál o osud světa, když poslední nadějí jsou malá děcka), vizuální efekty na úrovni (na neamerické béčko bych se nebál říct že perfektní), herecké výkony odpovídající žánru, hudba taktéž a hlavně příběh, který si s Harry Potterem nezadá (ač si z něj neskrývaně půjčuje)... (14.10.2012)