Mezi zdmi

To snad ani nemohl být hraný film, spíš dokonalé využití principu cinema vérité. Prostě stačilo postavit kameru doprostřed třídy a nechat ji běžet... A že je o čem přemýšlet! Smečka drzých neurvalých spratků dokonale ilustruje krizi současného školství nejen ve Francii - demokracie všude a za všech okolností není a ani nemůže být všelékem, ačkoli za něj často bývá nesmyslně považována. Snímek navíc poukazuje i na problematiku přistěhovalectví a bariéru neporozumění v multikulturně složené třídě. Nezbývá než tleskat, když se za minimální peníz povede natočit natolik silné dílo s nepominutelnou výpovědní hodnotou. (23.01.2009)

Francouzské školství bude zřejmě brzy stejně mizerné, jako to americké. Ovšem Francie si za to může sama svojí otevřenou imigrační politikou. V jedné třídě se pak sejdou děti ze všech kontinentů, různých kultur a tím i různých zvyků. To pak vede k tomu, o čem Mezi zdmi pojednává. Jakkoliv má ale film vysokou úroveň, nemůže ho náš člověk tak úplně pochopit. Jistě, i naši žáci jsou drzejší než dřív a učitelé mají v lecčem svázanější ruce, ale vzhledem k tomu, že já chodil do školy v dobách, kdy měla soudružka učitelka vždycky pravdu a pohlavek se nepovažoval za nepřípustný, často jsem nechápavě koulel očima. Snad se něčeho podobného u nás nikdy nedočkáme. 80% (30.07.2013)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)

Je skutečně velkým paradoxem, že nejrealističtější a nejlepší film o problémech současného českého školství natočí Francouzi. Nikdy by mne jako českého učitele nenapadlo, že se budu dívat na svého filmového francouzského kolegu a tak moc v něm uvidím sebe. Všichni, kdo nechápete, proč je v současnosti tak obtížné být učitelem, podívejte se na tenhle snímek. Česká realita je (samozřejmě mimo autonomní systém gymnázií) ještě o chloupek horší... (a to nemluvím o systému učňovského školství...o něm vypovídá spíše estonský Klass...) Laurentu Cantetovi se především nezvykle přesně podařilo vystihnout typologii složení průměrné třídy - nadaný a inteligentní Číňan (v české lokalizaci Vietnamec) sedící vždy vpředu, problémoví přistěhovalci z jihofrancouzských departmentů (u nás Romové) sedící naopak vždy až vzadu co nejdále od katedry, pro které je nepřekonatelným problémem již mnohdy jen přinést si pomůcky či vypracované domácí úkoly - jsou také zdrojem konfliktů; avšak agrese, alespoň tedy podle mé očité zkušenosti, je u nás spíše výsadou bílých českých dětí z rodin ze dna sociálního žebříčku. A zbytek třídy? Totální úpadek tradiční evropské vzdělanosti v kombinaci s nepřítomností elit (všechny nadané děti již dávno odešly na víceletá gymnázia a jiné výběrové školy) a s rezonancí duchovní krizí postižené materiálně kodifikované společnosti je ve výsledku hodně deprimující...a to nejenom pro učitele... Všimněte si také, že ve vzdělávacím ústavu tohoto filmu neučí žádný Afroevropan. Je to příznačné, stejně jako u nás - nikdo z elit nejproblematičtějších etnik dané společnosti (ve Francii přistěhovalci černé pleti, u nás Romové...) nedokáže dostatečně silně zvednout svou sociální kotvu a vymanit se z predestinace svého etnika - u nás je to ještě horší než ve Francii, my nemáme ani romské fotbalisty či jiné sportovce v reprezentačních výběrech... Podobné filmy: Oddělen, Klass, Monsieur Lazhar, Half Nelson (07.12.2008)

Mezi zdmi nabízí úžasný protiklad. Jak někdo dokáže natočit takový excelentní film odehrávající se v prostorách školy s kvalitním scénářem a bravurními a přirozenými neherci a vytvořit tím prvotřídní materiál, kdežto v případě českého výtvoru Bastardi, s podobnou tématikou, dopadl výsledek zcela obráceně. Také v něm vystupovali neherci a jednalo se o třídu složenou z různých národnostních menšin. Zpracování je však kvalitou a výkony na zcela jiné úrovni. Jeden člověk dokáže díky ucelenému námětu, představě, zapálenosti a ve spolupráci s herecky nezkušenými a přirozenými lidmi, vytvořit vynikající a chutný dezert. Který není načančaný, přeplácaný a drahý, z luxusního obchodu, ale skromně domácí. A jiný se "vzmůže" na přesný opak toho. Česká variace mi oproti tomuto přišla jako laciná, vyplivnutá žvýkačka, zašlapaná na špinavém chodníku. Toť poznatek na úvod:) François Bégaudeau je velký sympaťák a já si říkala, že takového učitele bych chtěla mít. Studenti byli všichni excelentní a zaslouží si potlesk. Jinak poslouchat celé dvě hodiny v kuse francouzskou mluvu mě totálně vyšťavilo. Film má pár skromných míst, kde se nehovoří, abyste si chvíli oddechli a potom Vás opět zavalil náporem slov:) (05.04.2011)