Mezi zdmi

Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %. (19.04.2011)

Z obdobného soudku mám radši třeba Klass nebo Two Thirty 7, ale ta autenticita, ta autenticita... Pravděpodobně nejrealističtější film reflektující úpadek západního vzdělávacího systému... "Nefilmový" styl vyjádření dává snímku nový rozměr, chápu, že někomu může vadit, ovšem, kdyby zde neúčinkovali hlavně neherci a kamera by nebyla taková jako byla, ztratil by "Entre les murs" na své podmanivosti.. 80% (21.11.2013)

Obsahovo realistické, filmársky absolútne minimalistické zobrazenie jedného školského roka na jednej problematickej francúzskej strednej škole. Herecké výkony (ako inak) autentické, dialógy takisto, čo vedie k tomu, že školské prostredie je vystihnuté priam dokonalo. Z plného hodnotenia trochu uberá prílišná dĺžka filmu (a ubrať 20 minút by nebol problém, keďže z dramaturgického hľadiska je tu veľa scén, ktoré nie sú nijak kľúčové) a hlavne absencia nejakého ukončenia. Dramatický oblúk to nemá, takže žiadne "rozuzlenie" som ani nečakal, ale niečo tam byť mohlo, niečo viac ako futbal a prázdna rozhádzaná trieda... 8 / 10 (21.03.2009)

Pro někoho možná šokující pohled na nejen francouzské školství a na nelehkou práci učitele v dnešní zhýčkané době, pro mě můj denní chleba. Tohle je vskutku naprosto přesně odpozorované zachycení současné situace ve školství. Připadalo mi, jako by někdo točil dokument o naší škole a já byl hlavním aktérem :-) Je to vtipné? Chvílemi... Je to smutné? V konečném důsledku ano... Ale především je to upřímné a pravdivé! (07.04.2011)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)