Valčík s Bašírem

Nezvykle stylizovaný art dokument udivuje jak svou animovanou formou, zajímavou stylizací ovlivněnou videoklipovou estetikou, tak i netradičními filmovými postupy (Kubrickovská kombinace úchvatné vážné hudby a otřesného drastického záběru), dokonalým hudebním doprovodem (s texty rockových písní, které mluví za vše - ,,Dnes jsem bombardoval Sidon / mezi mraky kouře při svítání / skoro jsem šel domů v rakvi..."), ale především silným antimilitaristickým vyzněním - ten finální přechod v autentické dokumentární sekvence byl zdrcující... Neřekl bych, že historická analogie jsou především Spojené státy v období po válce ve Vietnamu, analogii bych spíše hledal v té nejparadoxnější možné - poválečné sebereflexi německého národa tváří v tvář hrůzám holocaustu - národ, který byl více než z poloviny Němci vyhlazen, nyní v jiné civilizační etapě sám otevřel bránu peklu genocidy... Výjimečný, hluboký film... Podobné filmy: Persepolis (18.02.2009)

Dokáže být animovaný snímek lepší než jeho hraná varianta? Valčík ukazuje, že ano. Z animace nikdo nedostal tolik emocí a působivých obrazů, jako právě Ari Folman, který "dokumentu" o masakru palestinských uprchlíků dal nezaměnitelnou tvář. Vedle krásného obrazu se neztrácí ani hudba, která je velmi příjemná a klasika v podobně laděném filmu potěší a překvapí svoji "nadčasovostí". Animace nejen, že "zjemňuje" dané téma a člověk si říká "je to jen kreslené..." působí skvěle a s jakousi nostalgií se postupně blíží k pointě celé cesty za vzpomínáním. Filmu, je určitě vynikající, ale nemohu říct geniální. Přestože je forma vypracovaná do posledního detailu, některé okamžiky a slabší místa, při kterých jsem pouze a jen čekal a čekal až postavy zopakují stokrát řečené a půjdeme dál, prostě na celkovém výsledku ubírají. Konec je jinak velmi působivý a syrový a dává rychle zapomenout na barvičky, které předtím představovaly krev, mrtvé a zničené domy.... ale ty emoce zůstávají. (26.01.2009)

Tento dojemný film není jen dalším dokumentem o válce, ale netradičně podaný snímek ve vydařené detailní animaci se skvělou hudební podporou skladatele Maxe Richtera. Ari Folman se po 20 letech rozhodne vyhledat své bývalé spolubojovníky a prostřednictvím kolektivních útržků vzpomínek jednotlivých osob tak oživit ty své. Na rozdíl od syrových záběrů, které máme možnost zhlédnout na konci filmu, kreativní animované zpracování vzpomínek, umožnilo Bashirovi ukázat divákům válečné hrůzy bez větší újmy na zdraví. Kombinace vizuálního podání od klasicky ručně kresleného zobrazení až po 3D animaci tak dostává nový rozměr a scéna vylodění vojáků za hudebního doprovodu skladby "The Haunted ocean" byla pro mě silným emocionálním zážitkem. Bashir je ale především protiválečným tahem o invazi a následném masakru palestinských civilistů, který se odehrál v září roku 1982. Jedná o surrealistický snímkem plný emocí, vyprávějící příběh skutečných událostí našeho světa, kde hlavní roli hraje smrt, smutek a snové představy. (9/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Cesta do hrozivej minulosti Arabsko-izrealských rozbrojov a implementácia dokumentárneho štýlu do subjektívneho cítenia postavy, ktorá vie o čom hovorí, sa vskutku vydarila. Ari Folman apeluje na zložité si vybavovanie nepríjemných spomienok a na nezmyselnosť vojny, ktorá pripravila o život nespočetne veľa nevinných ľudí a na určitom území nastavila medziľudské vzťahy na bod mrazu. Útržkami z pamäte približuje nekompromisné operácie armád až po najhorší masaker v utečeneckých táboroch Sabra a Šatíla. Spája dva svety, animovaný (doplnený burcujúcou a oduševnenou hudbou) a ten reálny (BBC reportáž). "Vals Im Bashir" to je pomník, ktorý emocionálne drtí, ale nevydiera...a to sa veru tak často nevidí. 15.-16. Sept. 1982, مذبحة صبرا وشاتيلا, Bejrút. (13.06.2009)