Vojna a mír

Jako film velmi půvabné, jako adaptace ruské klasiky nejklasičtější a pohled na jedno pohnuté období ruských dějin z opačného břehu už přece jen vyvolávající spíše úsměv na tváři. Ale ne úsměv škodolibý. Pokud ale něco zvedá tenhle film nad průměr, jsou to bez diskuse herci. Mel Ferrer a Henry Fonda tvoří naprosto dokonalé protipóly urozených lidí své doby a jejich postupná proměna stále ještě dokáže diváka zaujmout. Audrey Hepburn-Nataša, zmítaná osudem i vlastní naivitou mezi nimi, podává Natašinu dětinskost, rozpolcenost i postupné vyzrávání bez křečovitosti, jen ten lehounký šátek přehozený přes její ramena mě v jedné scéně přiměl k pousmání a konstatování, že scénáristé houby věděli, co je to ruská zima. Kdo má rád výpravné americké podívané z 50. a 60. let, bude nesporně spokojený, my ostatní si zabrbláme své obvyklé námitky proti zjednodušování, amerikanizaci a schématizaci, ale nakonec se na to podíváme také. (13.07.2007)

Instantní Tolstoj, který rozhodně neurazí je vizuálně líbivý, velmi dobře obsaný (Hepburn, Fonda, Ferrer, Lom), jen bohužel trochu prázdný. Nejspíš za to může i to, že se tvůrci snažili nacpat děj do tří hodin, což zákonitě nejde. Trošku mě i nudila forma vyprávnění, styl klasického velkého Hollywoodu, který se podle mě pro Tolstoje nehodí. Ve srovnání s Bondarčukem je tato adaptace jen slabým odvárkem, tak proto dávám nižší hodnocení. (23.11.2012)

Další z velkolepých amerických velkofilmů. Má skvělé obrazové kompozice, vynikající výpravnou stránku a příjemné herecké výkony. Tolstého literární předloha je obsáhlá a tak musí být obsáhlý i tento film. Jako mnoho dalších jedinečných literárních klasik, je i tato velkou výzvou pro filmaře a King Vidor se s tím popasoval velmi dobře. V historických knihách a filmech bývá život zúžen pouze na ušlechtilou vrstvu, jako by snad obyčejný lid nepatřil mezi představitele lidí. Na druhou stranu pouze aristokracie měla čas a prostředky na lásku, na válečné rozmíšky i oslavy života. Ruská duše byla a je široká, což je patrné i na tomto díle. Jsou zde tři hlavní postavy. Je zde hrabě Pierre Bezuchov (solidní Henry Fonda) s věčnou filozofickou otázkou o životě, odmítáním násilí jako řešení konfliktů, tápáním a hledáním smyslu. Je zde hraběcí dcerka Nataša Rostova (dobrá Audrey Hepburn) s živelnou touhou po životě a lásce, sebetrýzněním, hledáním, chybováním i vykoupením. A také kníže Andrej Bolkonský (zajímavý Mel Ferrer) se státnickou i vojenskou zodpovědností, očekáváním, zklamáním a odpuštěním. Z dalších postav: charismatický a svádějící kníže Anatol Kuragin (Vittorio Gassman), zpropadený i geniální francouzský dobyvatel Napoleon (dobrý Herbert Lom), ruský velitel ozbrojených sil polní maršál Kutuzov (Oskar Homolka), hřešící a přelétavá kněžna Helene Kuragina (Anita Ekberg), bujaře oslavující vojenský důstojník a ctitel krásných žen Dolochov (Helmut Dantine), veselý Natašin otec hrabě Michail Andrejevič Rostov (Barry Jones), ctihodná Natašina sestřenice Soňa Rostova (May Britt), Natašin bratr a vojenský důstojník Nikolaj Rostov (Jeremy Brett), mladý, odhodlaný a neopatrný Péťa Rostov (Sean Barrett), přísný a tvrdý Andrejův otec kníže Bolkonský (Wilfrid Lawson), či prostý Platon Karatajev (John Mills). Všichni hledáme lásku, podléháme svodům, vybíráme si nepravé, litujeme, bouříme se, trpíme, svádíme, zneužíváme, zatracujeme a přesto stále doufáme v nalezení čisté a pravé lásky. Válka je zničující věc pro lidi i pro země. Nejvíce pro ty nejprostší. Válka nemá své vítěze, pouze poražené. Taktika trvalého ústupu a následného napadání při ztížených bojových podmínkách je pragmatický krok, který ale též zavání zbabělostí a zákeřností a chce především potupit. Život je krásný, dokáže být velkolepý ve všech svých krásách hledání a nalézání lásek. Byť mají pouze přechodnou životnost. Ale ty chvíle jsou jedinečné a neopakovatelné! (25.02.2016)

Co čekat od tak starého filmu o lásce, válce, staré romantické době a v produkci hollywoodu padesátých let. Herci standardně lehounce přehrávají, tak jak bylo v době vzniku filmu obvyklé. Jinak Fonda a Hepburn byli samozřejmě skvělí a jedni z nejlepších, kteří se na plátnech kin objevovali. Nezapomenutelná je také výprava, ve starých filmech přeci jen má jiný nádech, než v současných. A k uživateli Numasovi a jemu podobným: Opravdu mi nepřijde fér, takový komentář, protože si nemyslím, že do zpracování knižních a divadelních předloh ( popř. postav z historie), by se měli pouštět výhradně filmaři stejné národnosti, jaké je autor předlohy. Nevniklo by tak spousta vynikajících filmů a to by byla myslím škoda. Jen tak namátkou Statečné srdce, Gladiátor, Vlasy, celý seriál Dobrodružství kriminalistiky, 1492 – Dobití ráje, pokračovat takhle, tak se dostanu do stovek. A co teprve italské westerny? A obecně se knihy pro film musí na ději okleštit, pokud nemají mít 5 hodin a více. A co píše Lima u ruské verze? To je hodně smutné. Oskary totiž neudělují ti „Američani“ ale Akademie filmového umění a věd USA, stejně tak film nenatočili ti „Rusáci“ a režisér S. Bondarčuk a jeho štáb. Zajímalo by mě, co by na takové škatulkování řekl práve Tolstoj. Mimoto, fenomén studené války byl komplex vlády SSSR z USA, obráceně to platilo jen velmi zřídka, stačí nahlédnout do historie. Zajímalo by mě jestli by Ruská verze byla tak náročná, nebo jestli by vůbec vznikla, nebýt té americké. (21.08.2009)

Asi nejvice to připomíná hodinu literatury: milí žáci, dnes budeme probírat Vojnu a mír, takže si otevřete sešity a nadiktujeme si hlavní postavy, pak si z učebnice opíšete stručný děj a příšti hodinu si z toho napíšeme. A neptejte se mě proč, já jsem jenom učitelka / Ani tento trojhodinový "výcuc" nedává odpověď na otázku, proč je Vojna a mír světovou klasikou a proč se musíme její obsah biflovat k maturitě. A přitom děj knihy není až tak podstatný - co je u Tolstého důležité, je komplexnost obrazu a přitom důraz na každý detail. Když jde Nataša na svůj první ples, Tolstoj zachytí podrobně každý záchvěv její duše a harmonicky ho vplete do detailního realistického popisu typického plesu v Moskvě. To dělá z Tolstého genia - jeho schopnost zachytit vše podstatné z myšlení a dění dané doby a vytvořit z jednotlivostí ucelený obraz jedné epochy v dějinách. Film sráží Tolstého na úroveň telenovely, což je zde umocněno tím, že film produkovali Američané. Hepburn zase hraje ztřeštěnou ďiblíkovsky roztomilou dívku (takto by se ruská aristokratka chovat určitě nemohla), Ferrer se soustředí na to, aby vypadal melancholicky a vznešeně,a tak vše zachraňuje Fonda, který přesně vystihl Pierrovo hledání smyslu života (jeho pohled při bitvě u Borodina, jak se snaží najít to "proč"), aby nakonec pochopil, že život je smysl sám o sobě. (16.01.2011)