Milk

Absolutně dokonalé. Milka jsem si v době uvedení příliš neužil (oscarový humbuk). Teprve nyní s dvouletým odstupem a novým zhlédnutím mohu směle prohlásit, že se jedná o vynikající záležitost, které zmiňovaný oscarový humbuk spíše ublížil než pomohl. Režisér Gus Van Sant opět uchopil svoje životní téma a natočil netypický životopisný film, který převyšuje Raye, Walk the Line a vůbec všechny ty "oscarové hity", po kterých po roce neštěkne ani pes. Harveyho Milka tak zastihneme jako zralého muže uvědomujícího si své problémy a potřebu něco s tím udělat. Van Sant se plně podřizuje estetice 70. let, takže nejednou divák nabude dojmu, že nesleduje historický film natočený v současnosti, ale snímek, který vypadá, že byl natočen právě v těchto 70. letech. Tomu napomáhá též skutečnost, že film obsahuje také spoustu archivních materiálů z té doby, přičemž někdy je těžké odlišit, zda sledujeme archivní či nově natočený materiál. Oscarové ocenění za nejlepší původní scénář je sice stále polemické, nicméně je nutno poznamenat, že scénárista Dustin Lance Black dává prostor oběma stranám, tedy jak té prohomosexuální, tak i té konzervativně orientované, a snaží se o nečernobílost postav. Jinými slovy Dan White (Josh Brolin) se zde nejeví jako prvoplánový hajzl, za kterého je leckdy vydáván. Totéž platí i o Harveym Milkovi (Sean Penn), který zde také není za světce, ale za člověka, jenž má pochopitelně i svou slabou stránku. Herci se svých rolí zhostili naprosto fantasticky (včetně Diega Luny, který mi před dvěma lety přišel maximálně otravný). Sean Penn odvedl neskutečnou práci a Harveyho Milka ztělesnil bez teatrálního přehrávání a podařilo se mu vyvarovat nechtěné parodii sebe sama. Jeho oscarové ohodnocení je proto z dnešního pohledu zcela zasloužené. Milk je tak neprávem nedoceněný snímek, který oceníte, pokud jej uvidíte s dostatečným odstupem a bez umělého humbuku. Je třeba se však naladit přesně na tu vlnu, kterou Gus Van Sant po vás požaduje, a za druhé, nesmíte očekávat to, čím Milk není, tedy politickou objednávkou pro homosexuální menšinu. Což je ovšem pro mnohé diváky velmi problematické a z těchto důvodů pak rozumím záporným hodnocením. (20.05.2011)

Po zvláštním Paranoid parku natočil Gus Van Sant drama dle skutečné události. Hlavní postavou je Harvey Milk, gay, který se v sedmdesátých letech postaral o to, aby v USA byli i ostatní gayové bráni jako lidé a ne téměř jako zločinci. To bych tady ale nerozebíral - je to podle pravdy, je to silné téma a Van Sant by to musel hodně posrat, aby z toho neudělal trhák. Krom výborných vedlejších herců (James Franco, Emile Hirsch či Diego Luna) měl však navíc ještě jeden trumf ze všech největší - a tím byl Sean Penn. Ten postavu Harveyho Milka vyzdvihl na piedestal, který ani Akademie nemohla ocenit jinak, než Oscarem.. a podle mě zaslouženě (promiň Mickey). (05.08.2009)

Herecký koncert o homosexualitě, kterému by kratší stopáž neuškodila, neboť v druhé polovině už začíná ztrácet dech. I přesto je snímek několikrát snáze stravitelný než z téhož roku uslzená Výměna, snažíc se taktéž zaobírat vážnými tématy. Velmi povedená hudební stránka, poctivá režie. Největší zásluhy posílám trojici Penn, Hirsch a Brolin, kteří se tentokrát vytáhli opravdu vysoko. (30.10.2009)

Harvey Milk je takový Gándí amerických homosexuálů a film o něm - velkolepé, strhující politické drama je mnohem více skutečnou poctou a komplexním dokumentárním zpracováním, než prvoplánovaným tahem na Oscary, či lacinným útokem na naše bolavá srdíčka. Vždyť už jen to, že konec se prozradí hned na počátku jasně naznačuje, že fakta zde hrají prim a pokud to někoho emocionálně zasáhne, pak je to jen vedlejší důsledek nadmíru podařené režie, výborné gradace a perfektně hrajícího Penna, u něhož mimochodem také věřím, že nemyslel jen na to jedno (Oscar) a dal do toho kus sebe (ups, to snad ne). Příkladně odvedená práce, ale v čem je tedy problém? Psychologie postav a celkově postavy, kromě Harveyho, jsou částečně upozaděny, což sice vzhledem k ambicím snímku není úplně špatně, ale snižuje to onu klasickou zábavnost... 7/10 (31.12.2008)

1 - herecké výkony: sú výborne zvládnuté, už si nepamätám, s kým v danom roku sean penn súťažil, ale výkon, ktorý podal, sa môže radiť do kategórie oscarových, aj keď v závere filmu som si čoraz viac uvedomoval (hlavne pri scénach s verejnými prejavmi a rečami), že si asi užíva, alebo má zvláštny "fetiš" na hranie podobných úloh; aj ostatné postavy boli uhrané nadštandardne, predovšetkým mrazivý josh brolin ako zákerný dan white; 2 - režijne tam je viacero dobrých miest, masové, komparzové scény tomu dávajú akúsi dôležitosť, práca s archívnymi materiálmy tej doby (a to, že celá postava Anity je postavená len na nich!) mi prišla ako najsilnejší režijný vklad, ale aj záverečné "vyvrcholenie" - jeho strihová koncepcia, záberovanie a práca so spomaľovaním - malo to silu; 3 - tento film spája 2 hlavné gus van santove atribúty: silná historická (a tragická) udalosť, dôležitá v dejinnom vývoji Ameriky a naviazaná na kontroverznú a silnú osobnosť + homosexualita: oboje spracované precízne; (05.03.2012)