Černá sanitka

Cyklus příběhů na motivy všelidových povídaček, u kterých mne překvapilo kolik jsem jich jako v dětství potkal a považoval je za skutečné. Případy jako stopař, který si zapomene kufr se strunou a rukavicemi nebo mrtvá babička převezená ze zahraničí, jsem slyšel už v první třídě. Polovina každého dílu je jednoduchoučká dramatizace každého případu za účasti moderátora R.Zacha , druhá polovina z toho udělá publicistický pořad, kde se k danému problému ( původ historky, reálnost obsahu atd. ...) vyjádří odborníci. Nejedná se o bůhvíjaký filmový zážitek, ale jako perlička celkem milé. (06.01.2019)

Zajímavý projekt, zpracování dost pajdá. Skvělá znělka, někdy debilní scénáře (ovšem debilní v rámci debility původního příběhu, který je upřímně řečeno debilní dost často) , zajímavý způsob kombinace dokumentu a hraného filmu (možná ty dokumentární pasáže mohly být trochu profesionálněji natočené). Vizuálně taky hezké. Příjemně mě překvapilo, jak se motivy jednotlivých příběhů kombinují do jednoho celku. Dal bych tři, ale čtvrtá je za úžasný díl o revizorovi - IMUO je to jedna z nejlepších věcí, co kdy byly v ČR natočené v thrillerovém žánru. (17.09.2008)

Černá sanitka sama patří mezi nejznámější městské legendy, a tak si jistě řada z vás vzpomene, jak v osmdesátých letech kolovala Československem fáma o tajuplné černé sanitce, která unášela děti a teenagery, aby jejich orgány prodávala zkaženému západu, proto si také folklorista Petr Janeček vybral pro své velmi dobře zpracované publikace zabývající se právě fenoménem městských legend tento název, který nese i tento pořad coby potenciálně velmi nosný experiment České televize.. Jistě je třeba vnímat podobný hokuspokus veskrze s povděkem, jeho formu a koncept však už nikoliv, když za jeden z mála jeho pozitivních prvků lze vnímat snad jen Romana Zacha, charismatického herce s kvalitní dikcí i výraznou mimikou i gestikulací plnou nadhledu, coby průvodce projektem.. Jinak totiž Černá sanitka platí za nesmírně promrhanou příležitost přijít s něčím opravdu zajímavým a kvalitním a především za až obludně režijně a dramaturgicky (ne)zvládnutou kvazidokumentaristiku bez point dělenou mizerně zahranými krátkometrážními filmovými útvary, navíc bakalářsky banálními a paradoxně nadšeně a diletantsky přecpanými nápady.. (01.10.2015)

Zatím jsem viděla dva díly v internetovém archivu ČT a nemůžu si pomoct, mám pocit, že ty pověsti převedením na obrazovku něco důležitého ztrácejí. Minimálně pointa není už tak překvapivá jako když se příběh vypráví a snad by seriálu slušel i civilnější háv. - Někdy méně (efektů), znamená více (strachu). (24.01.2011)

Videl som časť ZELENÉ NEBEZPEČÍ, kde ocko neúmyselne zjedol dcérami napečené marihuanové koláčiky. Bolože to smiechu po následnom uštipnutí exotickým pavúkom, ktorý vyliezol z obrovitej bytovej rastliny! V dokumentárnej časti som sa dozvedel zaujímavé bububu, že všetky voľne žijúce české pavúky sú jedovaté. Až také hrozné, ako to tu v komentároch a hodnoteniach čítam mi to neprišlo. Kolovrátkovo srandovné predvedenie mýtu samotného bolo síce o dosť slabšie oproti predlohe, ale stále pozerateľné bez väčšej ujmy. Rozbory mestských mýtov v knižke ma nedávno potešili tak, že sa nedočkavo teším sa na jej dve pokračovania - Černá sanitka: Druhá žeň a Černá sanitka: Třikrát a dost. (16.10.2008)