Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
První díl je více než dobré pokoukání. Vlastně výborné. Všichni herci bez výjimky odvádějí (na dnešní poměry rozhodně) nadstandardní práci a souhru Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Josefa Somra, Petra Haničince a Ilji Racka je radost sledovat. Svým civilním projevem si mě snadno získala i Iva Janžurová a pobavilo mě zjištění, že Ubohý pan Kufalt je vlastně gangsterka o vzestupu (a zřejmě i pádu, uvidíme v druhé části) právě propuštěného vězně, která se ovšem odehrává v Německu 30. let. Stylové, pěkné.__P.S. Druhý díl je na stejné úrovni. Potěšil mě hlavně větší prostor pro Josefa Vinkláře, Gabriela Vránová a závěrečná jízda kočárem. ()
Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. ()
Skvělá předloha, skvělé herecké výkony. rád si tenhle příběh znovu přehrávám. A vám radím totéž. Mravní poselství je zde pro lid, co chce být pořádný, tak silné, že se divák má stále co učit jak si učinit život krásnější. A je jedno, jestli se člověk právě nachází na ministerstvu práce, nebo si odpykává trest za nějakou slabost, či jede na kole malebnou přírodou. ()
Jedna z pozapomenutých a přitom z pohledu dramatické látky, hereckým obsazením i předvedenými výkony mimořádně zajímavá televizní hra, velká a skvěle využitá příležitost pro Luďka Munzara v hlavní roli zatrpklého propuštěného trestance, který se rozhodne stůj co stůj vybudovat si znovu kariéru a využít k tomu jakoukoli příležitost. Jeho protihráčem je Rudolf Hrušínský v roli majitele firmy, která zaměstnává bývalé vězně a zneužívá jejich beznadějného postavení na trhu práce v době hospodářské krize. Střetnou se dvě silné osobnosti, dvě přetvářky. Vítěz může být jen jeden...Celkový dojem 90 %. ()
S poctivostí hlavně pojdeš, řekl si patrně pan Kufalt když ho před tím dostala do vězení a ten přerod jeho postavy v prvotřídního bezcharakteráka se mi hodně líbil. Ano ta postava je vlastně antihrdina a válí to tak mistrně, že mu nejde nefandit. Scéna konkurzu na psaní na stroji kdy večer před tím ožere své konkurenty je over the top. Bohužel druhá část z mýho pohledu nemá takový drajv a tady mi další přerod hlavní postavy už úplně nesednul a konec bych udělal úplně jiný. Nicméně to nemění nic na tom, že takovou profesionalitu a kvalitu podpořenou plejádou skvělých herců už v televizi dnes nevidno. To každopádně.65% ()
Reklama