Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Velmi povedený český televizní film (aspoň to tak vypadá), který už sice něco pamatuje, ale i tak mne dostal - s minimem rozpočtu (si představuji) skvěle rozehraje poměrně dramatický příběh (za pomocí několika excelentních herců, zejména Hrušínský je tu úžasný). Film byl uveden na ČT1 na dvě části a já se nemohla dočkat té druhé... nečekané překvapení, skvělé propracování toho, kam nás osud žene, jak se daří s velkým předsevzetím, ale klacky pod nohami, jak nás minulost provází, i když se snažíme před ní zavírat oči...A o tom temném v každém z nás. ()
Pozoruhodný počin České televize té doby, prvotřídní obsazení (charakterizaci té herecké generace NinandeL vystihla), někdy pro herce jako protiúkol (Somr, Haničinec). Širokým záběrem a rytmem dílo trochu připomíná Fassbinderův Berlín, Alexanderplatz, který vznikl o rok dříve - a nemohu se ubránit dojmu, že tvůrci jím byli ovlivněni. Myslím tím, že k dobrému! ()
Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()
Vkládal jsem do pana Kufalta velké naděje, ale stejně jako pana továrníka Zahneho, i mne hluboce zklamal. Od první chvíle, co byl uveden do Domova míru, vypadal, že to dotáhne na velkolepý společenský typ, jenže postupně se změnil v amatérského hochštaplera a sňatkového podvodníka, který vinou série několika náhodilých chybných rozhodnutí (většinou jiných osob) prostě jen dostojí původnímu fatalistickému názvu předlohy. Tudíž se smiřuju s tím, že to nakonec vlastně bylo jen o společenských poměrech. Ubohý pan Kufalt! Sehráno to bylo pěkně, vedle Munzara a Hrušínského zvláště Řanda, Haničinec, Racek, Janžurová. Neříkám, že si to nějakou hvězdu navíc nezaslouží, ale já budu spíš šetřit. ()
"Já ani nevím, kdy lžu a kdy mluvím pravdu..." Tato dvoudílná inscenace zaujme plejádou skvělých herců (vedle naprosto famózního Luďka Munzara a osobité Ivy Janžurové určitě potěší i Rudolf Hrušínský, Petr Haničinec či Josef Vinklář), kteří zde rozehrávají vskutku různorodé lidské charaktery s často těžko předvídatelným chováním. Svět, ve kterém se tyto postavy pohybují, je plný přetvářky a klamu. Ač se Billy Kufalt snaží po propuštění z vězení sebevíc zařadit se do normálního života (a na konci prvního dílů má člověk pocit, že se mu to nemůže nepodařit), nakonec si musí přiznat, že "byl venku vlastně jen na dovolené" a že se zpátky do vězení i těšil, protože jen tady je "klid, mír a řád". ()
Reklama