Tokijská sonáta

Precizní vystižení rozpadu jedné obyčejné japonské rodiny a jejího následného "nového počátku". Obecně u mě sice v poslední době vedou spíše komedie než dramata, avšak tohle mě dokázalo svou atmosférou a nevšední kamerou přikovat na místě. Se zájmem jsem sledovala tu komunikační propast mezi jednotlivými členy rodiny a uvědomila si, že to zároveň poměrně ostře poukazuje na problémy v dnešní japonské společnosti - a nemám na mysli jen ty, co se týkají komunikace a generačních rozdílů, ale i jiné (například problémy týkající se zaměstanání a hledání práce). Jednalo se o skutečně zajímavý náhled do japonského života a jeho těžkostí. ~(4,5★)~ (01.03.2012)

Konečně zase rodinné drama bez slz, moralizování a tragikomických vsuvek, nic zde není zbytečné vše má svůj důvod a jasné (někdy až příliš jasné) sdělení, takže by se některé scény asi neměly brát tak doslovně (viz třeba závěrečná, která sice je působivá, ale že bych jí věřil, to se říct nedá). Přišlo mi opravdu zajímavé, jak se tento film s každou další minutou vyvíjel do trochu jiné podoby, přesto si ale udržel celistvou formu, dvě hodiny mi utekly opravdu rychle. Jestliže jeden z předchozích filmů Kiyoshi Kurosawi, Charisma, byl o hledání smyslu života, Tôkyô sonata je o jeho nalezení. Ještě bych rád vyzdvihl hudbu Kazumasa Hashimota, ideálnější OST, které na sebe nestrhává pozornost, ale jen dokresluje pocity, si film asi nemohl přát. (18.06.2009)

Krásnych 80minút smutne zahalených do japonského chladu zaznamenávajúcich pre nás, Európanov, na čom je založená autorita muža v tamojšej spoločnosti. A príde nezmyselná "príhoda" so zámočníkom a jednoduchosť strieda pseudospiritualita, ktorej vrcholom je prehlásenie: "Prosím, neubližuj si. Tebou nemože byť nikto iný než Ty. To je jediné, čoho sa musíme držať.." (06.09.2010)

Našlápnuto to má dobře - hodně depresivní, ale citlivě podané trable s hledáním práce a související ztráta sebedůvěry. Dvacetiletému může znít jako z jiné planety, po třicítce nad tím člověk začne přemýšlet a část pětačtyřicátníků se v tom najde. V druhé půli už mi to ale přišlo hodně mimo a osudy rodiny mě víceméně přestaly zajímat. Hudba zvolená velmi dobře ať už ústřední melodie nebo finální Clair de Lune. (28.11.2010)

Veľmi dobre rozbehnutý film. So stratou zamestnania mám dvojnásobnú osobnú skúsenosť a aj napriek japonským špecifikám mi je táto problematika blízka. Prekážal mi hlavný hrdina, pretože nájsť tak nesympatického paka musela byť nadľudská drina. V poslednej štvrtine filmu som mal intenzívny pocit, že tvorcovia nevedia kam z konopí. Príbeh sa stával stále menej uveriteľným a celkom ho nezachránil ani excelentný klavírny záver. (06.03.2010)