Louise-Michel

Občas velmi drsná, nevybíravá komedie, ale občas jen honění ega nad svou výjmečností a podivností. Filmů o pomatených asociálních outsiderech, jenž živoří na pokraji naší "krásné a zářivé" společnosti je dosti a dosti. Louise-Michel tak zkrátka nic nového nenabízí a zkušeného diváka nepřekvapí ani svým cynismem a černočerným humorem. (09.02.2011)

Prapodivný, v některých ohledech takřka surrealistický film, který na mě působil jako kdyby si nějakou knihu Borise Viana vzal do parády Tarantino nebo bratři Coenové a výsledek pak ještě prošel rukama nějakého naprostého pošuka. Ostatně speciální cena poroty pro Originální film na Sundance mluví za vše. Dost mě zaujala velmi statická kamera, která často nesledovala herce, ale setrvávala na jednom místě, kompozice je prostě dokonalá a kameraman to zvládnul perfektně. Skvěle povedené bylo načasování některých vtipů. Hodně jsem se smál, to musím přiznat, některé momenty byly dokonale zabijácké...ale celkově jsem z toho rozpačitý, nevím, co si z takového filmu vzít. I když když vidím tadyto hodnocení (82% podle 38 lidí), tak bude chyba spíš ve mě, že..? Jinak herecké výkony super, Yolande Moreauovou jsem poznal teprve nedávno coby bohužel nedoceněnou Séraphine a zde podává podobně silný výkon a Bouli Lanners je také velmi svérázný herec:) Líbilo se mi to, ale trochu se bojím, že na to brzo zapomenu... Ono to asi dává větší smysl Francouzům, kteří si (snad?) narozdíl ode mě nemusí po konci promítání googlit, kdo to byla Louise Michel. (09.09.2009)

"Jen ať žije... anarchie!" Film z pozůstalosti revolucionářky Louise Michel, prababičky Yolande Moreau (jasná podoba). Primárně určen k venkovnímu promítání - na zeď opuštěné továrny, popř. na velké plátno za barikádou z dlažebních kostek. Pořadatel projekce přečte pár výňatků z Marxova Kapitálu, slečna v minisukni zarecituje verše z Koránu a hostesky rozdají trička s Che Guevarou. Po projekci následuje bouřlivá diskuze, rychlokurz výroby pekelného stroje a společné hledání odposlechů. BUSINESS WINDOW: [][] Naši zaměstnanci jsou: A) Spokojení. Pod bičem norem si chrochtají blahem, jak subinka trestaná svým pánem. B) Nespokojení. Rádi by dřeli víc za míň. Proto taky co chvíli sobě i svým spolupracovníkům kurví normy. Děkujeme! C) Vesměs dementi. Kdyby ne, rekvalifikovali by se na leadery a managery. [][] TOVÁRNÍ OKÉNKO: [][] Buržousti jsou: A) Vošousti. Děkujeme! B) Čistotní. Denně se koupou v našem potu a slzách, jak Čachtická paní v mléce a krvi panen. C) Sportovci. Neúnavní běžci za ziskem po jedoucím pásu dějin. D) Spasitelé. Bez nich bychom ještě běhali nahatí po pralese, se šavlozubým tygrem zakousnutým v zadku. [][] Správné odpovědi jsou...  Různé. Záleží na vašem konkrétním místě v pracovním procesu. Den otevřených dveří je za námi, šichta začíná. A jako každé pondělí zvedám všem normy... o 4 procenta! (30.03.2023)

Co je platný černočerný scénář a satira hnípající do hospodářské krize, USA a lecčeho dalšího, když mě na Louise-Michel stejně nejvíce bavil způsob, jakým je ten film udělaný. Díky výbornému nápadu, natočit takřka celý snímek pomocí statických záběrů, to totiž skoro až vypadá, že sledujeme velice bizarní divadlo nebo hodně, hodně divnou reality-show (ano, ještě mnohem divnější než jsou ty "normální") obsahující několik opravdu podařených pasáží. Na mysli mám třeba funebrácký prolog, bloudění mezi zaparkovanými karavany nebo závěrečný tanec. Ale to jsou jen takové tři epizodky, zbytek mi ničím výjimečný nepřišel. Nemůžu říct, že by mě příhody Louise a Michela nudily. Jen byly dost divné a většinu času jsem nevěděl, co si o nich myslet. První nájemná vražda byla navíc doslova nechutná a málem jsem vypínal. (19.10.2011)

Zřízenec láduje před očima pozůstalých do poruchové pece anonymního nebožtíka. K tomu hraje internacionála. V téhle scéně je všechno – v pozici zřízence stojí režiséři, mezi pozůstalými sedí divák. Absurdní kremace tabu a korektnosti, fantastické herecké výkony a pythonovsky poťouchlý styl vyprávění. Z téhle frašky by měl, tuším, Francoise Rabelais radost, močení na hlavu systému s grácií a surrealistickou vášní pro nesmyslnost všedního. (03.09.2009)