Ten kluk

O tom, jak i ten nejhodnější z nejhodnějších si může v útlém věku definitivně podělat život . Trošku mi tam neseděl ten závěr, jak se najednou slehne zem po jeho "vyvolené" a ani to imaginární setkání na molu s ní nebylo zrovna nejšťastnější, pár věcí nedořešených, nebo nevysvětlených (např. vztah jeho kurátora k synovi). (10.10.2008)

Po Intermission milé překvapení v podobě postupně gradujícího britského dramatu na základě novely Jonathana Trigella. Příběh o mladíkovi, který se po 14 letech strávených ve vězení pro mladistvé snaží opět zapadnout do společnosti. Znovu "prvními krůčky" objevuje svět kolem sebe a to se mu ze začátku i úspěšně daří, získává prací, navazuje nová přátelství i známost, stane se dokonce místním hrdinou, ale jeho minulost je jako jeho stín a pronásleduje ho na každém kroku. Film mě velmi potěšil a nebudu zde ani skrývat své sympatie, které si u mě mladý Jack získal díky působivému hereckému výkonu Andrewa Garfielda. Příběh jeho minulosti je postupně odhalován v průběhu filmu a dává odpověď na otázku co bylo jeho zločinem. Jack po svém návratu působí jako napravený jedinec konající dobré skutky, puncem monstra byl však neodmyslitelně označen již v deseti letech a většinou společnosti je tak vnímán jako špatný člověk. (9/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Tvrdě zasažen, po dlouhém intermezzu ve filmovém světě i rozplakán. Působivý snímek skoro jak z dílny Lars von Triera. Drama, co překvapí a obtočí si člověka kolem prstu svým tíživou epikou, řekl bych, že trochu programově se táhne částí filmu ta dobrá nálada, která obratem se stočí do "pekel". Nicméně já jsem na to plně skočil a neměl jsem s tím problém. (21.06.2011)

Nesmírně silné a působivé britské drama, které pokládá otázky, které se dotýkají celé společnosti. Zaslouží si člověk druhou šanci? Ať už udělá cokoliv? Divák neví, co si má vlastně o hlavní postavě myslet, má pociťovat sympatie? Lítost? Odpuštění? Nebo snad odpor a nenávist? To celé propojení hlavní postavy s divákem je mistrně budované, na začátku divák bádá a pomalu odkrývá osudovou událost a na konci odpověď na zásadní otázku stejně nedostane, v konečném důsledku to však někomu bude stačit na odsouzení hlavní postavy, nebo naopak někdo si tak obhájí své soucítění s hlavní postavou. A když v závěrečné scéně divákovi ukápne slza? Měl by se snad kvůli tomu cítit špatně? Tento film se bude líbit každému jinak, záleží, jak se k danému tématu každý staví. To je na tomto filmu tak výborné. Ještě musím, zmínit Andrew Garfielda, který zde exceluje, neskutečně procítěný výkon. (20.07.2012)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)