Všechno nejlepší k mým narozeninám

Další z řady slasher movies. Happy Birthday to Me má v rámci subžánru úctyhodný scénář, hezkou kameru a výtečný závěr. Navzdory poměrně dlouhé stopáži je hluchých míst minimum. Děj se podařilo i přes některé skutečnosti ukočírovat a samozřejmě nechybí vydařené vraždy, přestože krve příliš neteče. Hlavním lákadlem však zůstává vypointovaný závěr, na svou dobu poměrně šokující. Happy Birthday to Me, Happy Birthday to Me… (22.03.2009)

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Po úspěchu Halloweenu z roku 1978 se na přelomu 70. a 80. let s teenagerskými horory roztrhl pytel. Některé se povedly, jiné ne. Kanadský horor Happy Birthday to Me režiséra Mark Zimmera hledejte v té první skupině. Nejsilnější stránkou hororu je dobře napsaný scénář. Když jste zhruba po čtvrté vraždě přesvědčeni, že už všechno víte, a myslíte, že vás nic nepřekvapí, jste na omylu. Tenhle pocit pak budete mít ještě asi třikrát, ale samotné odhalení je dost překvapivé. Někdo řekne, že to je obyč béčko, ale mě se líbilo... (09.01.2006)

Tak řekl bych, že tohle je jeden z těch lepších osmdesátkovejch slasherů. Do poslední chvíle vlastně není jasný kdo je vrah. Můžete si myslet, že jo ale konec vás vyvede z omylu. Samotný vraždy jsou celkem různorodý. Škoda jen absence gore efektů. Kdyby to mělo kratší stopáž, víc krve a gore dám klidně 5 hvězd. Takhle to jsou slabší 4. I tak spokojenost. (26.05.2020)