Alois Nebel

Že to bude spíš než černobílý Valčík s Bašírem rotoskopický Muž z Londýna od Bély Tarra jsem čekal. Ale že film, ve kterém není skoro žádný děj (a ten je přitom po odhalení zápletky v presskitu hodně primitivní), bude tak nesrozumitelný na základní úrovni motivace postav, to jsem nečekal. Atmoška za 5 bodů, scénář za 2. (16.09.2011)

O animaci, rotoskopii, grafice a výtvarném umění vůbec vím naprosto kulové, takže ze mě může mluvit prostá opičácká neznalost, když hrdě prohlásím, že ona vyzdvihovaná technická stránka vypadá dost otřesně. Kombinace propracovaného prostředí/detailní zvukové stopy/reálných motivů s obtaženými konturami a ohavně trhaného pohybu letmo načrtnutých postav s prvnáčkovsky oválnými obličeji a žádnou bradou snad byla záměrnou stylovou volbou, ale výsledek působí dojmem nepodařeného studentského experimentu a nijak dobrým způsobem na sebe strhává pozornost. Což je možná nakonec dobře, protože kromě primitivní dějové linky nenabízí Alois Nebel už vůbec nic. Ono už u komiksu si lze místy klást otázku, kde končí subtilnost a náznakovost a začíná prostor pro čtenářovy projekce, ale adaptace onu naleštěnost hovna dovedla k dokonalosti. PS: překvapuje mě, že tu nevidím žádné skřeky ohledně prznění předlohy, protože zatímco Alois Nebel je blbácky usměvavý naivka, tak Miroslav Krobot je… Miroslav Krobot. (03.08.2012)

Lojzíku nááš na kolejíích... Adaptace komiksu jdou točit různě. 1) Doslovně s rizikem, že u nikoho jiného než u fandů předlohy neuspějí (Watchmen); 2) Doslovně, zábavně, s hvězdným obsazením a tak, že komiks vlastně znát nepotřebujete (Sin City); 3) "Neuctivě" tak, že z předlohy vyrvete pár nejatraktivnějších linek, za což vás pak ovšem fanoušci komiksu budou nesnášet (Z pekla)... A ještě čtvrtým způsobem, který je vlastně stejný jako posledně uvedený, ovšem účinek má úplně jiný - zatímco fanoušci předlohy vám lehnou k nohám, český masový divák, pro kterého jste to vlastně všechno zjednodušoval, o vás nebude stát. A to je případ Aloise Nebela. Po čertech živý organismus skvělé komiksové knihy (její) tvůrci okrájeli opravdu na maximum a natáčeli vlastně jen s kostlivcem, který zbyl. Kostlivec to je ovšem stále čiperný, pořád má co říct a na plátnech/obrazovkách rozehrává (ne)příjemně sugestivní lidské osudy. Jednou hraje na strunu traumat, pak zabrousí do černých vod úplné beznaděje, odkud se vynoří na světlo, které ovšem nemusí svítit pořád. Pokud jde o mě, říkám, že všechno důležité, co říká komiks, říká i film. Mrzí mě jen Aloisova kratičká stopáž. Být tak o dvacet minutových vagonů delší, uvezl by toho jesenického nákladu mnohem víc.__P.S. A ano, vypadá to skvěle. (19.04.2012)

Myslím, že vůbec nevadí, pokud ten film seriózně neřeší odsun sudetských Němců nebo sametovou revoluci, když si to ani nedává za cíl. Alois Nebel je v podstatě dost impresionistický film o podobě vzpomínání - z černobílé mlhy tu vystupují často povrchní symboly doby (Husák na zdi, hlášení z rádia) a dokladují, jakým způsobem jsme si navykli vybavovat minulost. Film ukazuje mlhavou paměť národa v tom, že historii nelíčí jako nějakou učebnicovou objektivní pravdu, ale jako nutně zkreslené a emotivní osobní vzpomínky. Jistě, má to svoje mouchy, závěrečná katarze veškerá žádná, ale celé je mi to takové sympatické a rád tomu budu trochu nadržovat. (03.10.2011)

Zármutkem protkané bilancování nad českou identitou a historií v rámci negativně formujících let 1945 a raných devadesátek. Je současně úžasné, ale bohužel i smutné, že nejpodnětnější reflexi toho, jak tato doba formoval nejen individuální životy, ale také identitu a morálku národa, přináší ojedinělý animovaný projekt. (29.03.2020)