Komici

Judd Apatow pohřbil veškerý komediální potenciál v při nejlepším vlažně úsměvných, zbytečně perverzních štěcích bez pointy (ne, nezasmál jsem se snad ani jednou a to jsem bezmezný milovník Kevina Smithe) výměnou za slušivé, avšak nijak extrémně oslnivé drama o staré lásce, která nerezaví a patolízalském přátelství na vedlejší koleji. Postava Sandlera, jeho profilování a následný psychologický vývoj je na filmu nepochybně to nejzajímavější, s ním dostává proces vyrovnávání se se smrtí/nesmrtí i vztahová linka uvěřitelný a vyspělý dojem. Zde Apatow zabodoval, ovšem ostatní materiál už jaksi sklouzl do nijakosti, ve níž byl navíc ušlapán obří stopáží. 6/10 (14.11.2009)

Scénář: Judd Apatow .. Tak jsem si do třetice konečně pošmákl bez pachuti a tvůrčí Judd Apatow vytvořil zajímavý svět i postavy a svým počinem mne dost bavil. Nikoliv však komediální rovinou, ta je jen prostředím a prostředkem pro poutavé existencionální drama nafoukaného boháče-baviče se spoustou různých linek, které balancuje na fungující úrovni. Trumfem je zejména Adam Sandler (v těchto hereckých polohách ho mám hodně rád), který ve vážné roli opět boduje a celá ta plejáda ostatních výborných herců šlape až krok za ním. Problémem není ani ta obvykle objemná délka stopáže (která nejeden film z produkční stáje Apatowa sráží), byť jsem si na ni radši předem připravil odpovídající prostor. Na plnou palbu to však stále ještě není, ale pro příště budu předem zvědav, kam nás Judd Apatow zavede a jak zvolené téma rozvede. (17.11.2009)

Mně nějak nikdy nepřišli vtipný ty jevištní baviči typu Chrise Rocka a tak a tady je toho opravdu hodně, ale názor jsem na to nezměnil, prakticky mi to nepřišlo vůbec tak vtipný, jak se to tvářilo, při řadě vystoupení jsem si řikal, že je publikum snad vypíská a on to místo toho byl ohromnej a oslavující potlesk. Nicméně film je pod tou komediální slupkou hodně vážnej, takže to, že neni nějak třeskutě vtipnej mu zase tak neubližuje a v tý vážný rovině je dost dobrej, navíc Sandler, i když ho má kde kdo zaškatulkovanýho do dementních komedií, je i slušnej herec, což tu potvrzuje. (15.11.2009)

pri všetkých tých schematických, predvídateľných a klišéovitých komédiách, ktoré hollywood produkuje, je apatowov počin veľmi príjemné sčerenie vôd žánru; aj v rámci sandlerovej filmografie, z ktorej si tu uťahuje a strieľa, je to vybočenie do kvalitnejšej kategórie; rogen (schudnutý a nezhulený) je dojímavý a skvelý, hill - ešte neschudnutý a schwartzman - schudnutý až veľmi, sú veľmi príjemné a trefné doplnenia inak celkovo sympatického a silného castu plného skvelých cameí ("I´d think everybody love you!"); scenár je vtipný, odsýpa i napriek dĺžke, nenudí, pár fórov naozaj pobaví a pár ide naozaj na kožu; bol som taký spokojný, že keby som to videl v kine (rozumej - neprerušovane a vo veľkolepom audio-vizuálnom podaní a atmosfére) asi by som sa veľmi silno bránil nedať plné hodnotenie; (18.09.2012)

Funny People mají jediný problém - je to velmi chytrý film vytvořený v mantinelech hlavního proudu. Pracuje tedy s určitými schématy a klišé, ale současně je obměňuje a nově realizuje. Kdyby takhle vypadla celá hollywoodská produkce, pak by to mělo velmi blahodárný vliv na kvalitu celé kinematografie a také na náročnost diváků. Další problém tkví v tom, že režisér má za sebou dva úspěšné a proslulé filmy, jenže jeho novinka je krokem trochu jinam a především dál. Apatow se ukazuje jako plně vyspělý autor a bravurní scenárista, který po dvou filmech, kde zkoušel, co si může dovolit, nyní pokročil dál a plně ustanovil svůj styl. Už nepracuje s formátem teenagerské ani romantické komedie, nýbrž melodramatu, přičemž způsob jakým Funny People mísí hrubozrnný humor se sentimentem a tragičností dokládá především dramaturgickou preciznos Apatowa. Výsledkem je úsměvně tragický i líbivě jízlivý film o stescích a emocionálních konfliktech vtipných lidí, aneb jsou hrubozrnné vtipy o smrti vtipné, když je říká někdo, kdo umírá? (25.08.2009)