Achilles a želva

"Achilles a želva" představuje krutý dovětek ke "Sláva režisérovi!". Tam se Kitano jízlivě strefoval do festivalových diváků a kritiků, kteří na jedné straně od tvůrců požadují nové a originální tituly, ale odmítají přijmout odchýlení od škatulek, které jim na základě předchozích filmů přisoudili. A tak zatímco fantasmagorická druhá polovina daného snímku uvedená jako režisérův ultimátní výtvor masochisticky živila opovržení tradičních Kitanových příznivců, Achilles a želva svou strukturou i obsahem představuje přesně onen ideální typ díla, který režisér v předchozím filmu kritizoval. Jeho přijetí ze strany publika je pak výmluvným dokladem absurdity a marnosti Uměleckého snažení. - více v recenzi na Rejže.cz. (17.04.2011)

Zase neuvěritelné........Pravda-z počátku mě mistr lehce zmátl-pro něj neobvyklým stylem vyprávění-ale po chvilce jsem odtušil kudy se film ubírá a že je vlastně vše na svém místě..........Jde o klasickou Kitanovku,která se nezaobírá nějákýma banalitama a nevtipkuje jen tak po povrchu...Kitano zde téma uchopil se vší vážností,ponořil se opravdu do hloubky a těch otázek a hledaných odpovědí je tu neuvěřitelné množství..Kitano hledá ,ze všech stran ošahává a vrtá se v celém tom tématu=umění=naprosto bez studu a ukazuje nám celou tu směšnou hru na umělce v její nelichotivé nahotě.........Moc dobrá studie (14.12.2010)

První část filmu je poměrně fádní. Příběh chlapce, který rád maluje a vinou nešťastného osudu se dostane do poměrů v kterých nemůže svoji zálibu zdárně rozvíjet. Předvídatelné a chvílemi nudné, až vata, chce se říct. V momentě dospívání našeho malíře se ale film pomalu dostává do obrátek, objevují se vtipy na které jsme v Kitanových filmů zvyklí. V závěrečně části, kdy je náš umělec na vrcholu tvůrčích sil, ač stále nenašel sám sebe (typické téma outsiderů), nastupuje Beat Takeshi a film je tím, čím Takeshiho filmy vždy jsou. Výborný humor místy dost drsný a sebeironický. (25.02.2012)

Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :) (04.12.2010)

Achilles a želva - známá to starořecká aporie. Myslím si, že páni eleaté by byli pyšní, kdyby měli možnost zjistit, jak jejich myšlenky mistr Kitano užil. Akiresu to kame je film o problémech umění, o tom, zda má umění samo o sobě nějakou hodnotu, a hlavně o postavení umělce ve světě, který ho se svým podivínstvím jen stěží může dostihnout... (26.12.2009)