Odplata

Po obsahové stránce nic světoborného a originálního, s výjimkou vedlejší dějové linky s rakouskou Simonou Babčákovou a jednoho rozhovoru. První půlka svižná a celkem zajímavá, druhá už hodně rozvláčná a uspávající - ale je to jen subjektivní pohled, protože se mi hlavou honila spousta pracovních a soukromých myšlenek, které mi neumožnily se soustředit úplně stoprocentně. (25.10.2015)

Volně plynoucí drama z prostředí kriminálních živlů, které zhruba v polovině přehodí výhybku nečekaným směrem. Lidské osudy, morální dilemata a neschopnost se přiklonit jen k jedné postavě - to vše zahalené přesnými hereckými výkony v pozvolna budovaném snímku, jenž sází na naprostou autenticitu, jíž pomáhá především výtečná kamera (příklad: scény v lese, jež osvětlují pouze baterka námi sledované postavy, jsou nejen formálně působivé, ale i vtahující). Zmíněný přechod vám možná z počátku nemusí přijít k chuti a ke konci už přeci jen film ubíhá příliš pomalu, ale výše zmíněné vše vyvažuje. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Nevšední stylistika filmu, přičemž základní princip napínavosti kriminálního žánru je zachován. Myslím bez nadsázky, že předčí řadu současných krimi filmů z americké provenience, kde se divák jenom brodí krví. Je to zajímavý příběh neodčinitelných náhod, které nelze v životě vrátit, ani změnit. Navíc se asi shodneme v tom, že ta bzučící cirkulárka nebyla vůbec špatná. Možná škoda, že film nešel hlouběji do postav. Nicméně musím přiznat, že splnil mé očekávání. (06.09.2014)

Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě (16.04.2009)

Moje hodnocení rozhodně ovlivnil závěr, který jsem ani náhodou nečekala a úplně mě vyvedl z míry, protože se naprosto vymknul USA finálním závěrům s podobnou tématikou, takže někoho může totálně naštvat. Revanche není námětově vysloveně nějak originální, ale mě chytlo i to pomalé tempo v kterém nechybělo napětí až do úplného závěru a z psychologického hlediska se mně moc líbila postava Alexe, kterou hrál skvěle a přirozeně sympatický Johannes Krisch . (07.10.2014)