Žena v Berlíně

Druhá světová válka se jeví jako nevyčerpatelná studnice příběhů...a na jednu stranu se ani není čemu divit. Žena v Berlíně je totiž opět velice zajímavý a originální příběh, který vypráví jeden z příběhů, který se pro změnu odehrál přímo v Berlíně, těsně před a po skončení války. Naprosto chápu, proč film vznikl. Vždyť já nad tím nikdy nepřemýšlel, co se stalo, když do Berlína vtrhla ruská vojska. Pro mě prostě válka skončila a tím to všecko haslo. Jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, určitě to všecko nebylo tak růžové, jak se v knihách píše a právě proto jedna anonymní německá žena napsala deník, podle kterého se natočil tenhle skvělý film. Škoda, že neuvěřitelně pomalu ubíhá. Chvílemi totiž dokáže šíleně nudit, což je u válečných dramat občas problém. Na druhou stranu se snažil naprosto objektivně ukázat život dvou odvrácených stran. Ta objektivita je pro takový film nesmírně důležitá, protože bez ní by vypovídající hodnota byla prakticky nulová. Američani, ale i Rusáci o tom můžou vyprávět svoje. Všichni jsme lidi a všichni jednáme podle svých pudů, a jelikož tomu tak je, nikdo není dobrý nebo zlý. Všichni jsme prostě lidmi s dobrými i špatnými stránkami. Jsem rád, že jsem takový film viděl. Nezaujatost je hlavní devizou tohodle filmu a ta tenhle příběh jedné, ale i tisíců dalších, žen z Berlína neuvěřitelně vyzdvihuje. (30.10.2012)

Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. (11.04.2010)

Žena v Berlíně nabízí vskutku originální pohled na zvěrstva odehrávající se ke konci druhé světové války v Německu. Velmi věrohodně a nezaujatě ukazuje, co prožívaly německé ženy, když do Berlína vtrhli ruští vojáci. Bolestný příběh, který čerpá ze zápisků jedné anonymní Berlíňanky, na mě nesmírně zapůsobil. Po zhlédnutí filmu jsem přemýšlela o tom, co vlastně pro oběti brutálního znásilňování znamenal konec války. V mnoha případech určitě nedocházelo k okamžitému výbuchu radosti a zřejmě se postiženým ženám hodně dlouho nedařilo uspokojivě začlenit do společnosti. Byla to doba, v níž by si asi nikdo z nás nepřál žít. (85%) (23.05.2020)

"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. (27.10.2012)

První vydání knihy Anonyma ,,Žena v Berlíně“ vzbudilo velké pohoršení. Byla nazývána hanbou německých žen. Autorka byla tak šokována opovržením součastníků, že až do své smrti zakázala další vydání. A i poté mělo zůstat její jméno anonymní.... Zprvu to vypadá na horor plný nadržených ,,zvířat“. Rudá armáda taková zřejmě byla. Scény znásilnění, mladá či stará – válka si nevybírá. VŽDYŤ JDE JEN O PÁR MINUT. Film má pomoci pochopit PROČ některé německé ženy dělaly to, co dělaly. Příběh si zachovává korektnost (odsuzovat sovětské vojáky?.... co myslíte, že dělali Němci?). Místo pozdravu – KOLIKRÁT? Každý se snaží přežít jak umí. Kurva? Možná ano. Jíst se ale musí. Může však také dojít ke sblížení kultur. Nepochopitelné? Ale válka ještě neskončila! Ženy si to sami před sebou dokáží obhájit. Ale co vracející se němečtí muži? Silný příběh nutící k zamyšlení. Někdo to pochopí, někdo ne. A nejde ani o to, jak tento film skončí. Jde o to, o čem vyprávěl. Německá kinematografie zažívá nádherné časy! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (07.02.2010)