Černý pásek

Ano, ano ! konečně film který je opravu REAL a jasně ukazuje že člověk prostě není schopnej ustát 50 kopů do hlavy, 30 údery do břicha atd...Ačkoliv film už po několika minutách divákovi přímo vnucuje svůj budoucí děj a zároven hlavní pointu a konec filmu, sice se film opravdu tak vyvijí, ale za trošku jiných okolností. Díky tomuto filmu sem pochopil a musí pochopit i všichni ostatní o čem karate je. (10.09.2009)

K tomuhle filmu se asi běžný filmový divák dostane jenom velikou náhodou (tak, jak se to povedlo mně), ale myslím, že ten, kdo někdy přičichl ke karate musí být z tohoto filmu v sedmém nebi, protože obsah vítězí nad formou. Příběh prostinký tak, že dětská říkanka je oproti tomu rébus, scénář jakbysmet a herecké výkony jdou v těsném závěsu. Jenže o to v tomhle filmu vůbec nejde. Hlavně proto, že herci nejsou ani tak herci jako skuteční držitelé černých pásů v karate a ze soubojů je to vidět. To není žádné tancování a výměna tisíců úderů, ale skutečné bojové umění vypiplané až na dřeň. Takže pro fanoušky karate je to téměř "povinná četba", pro nás ostatní je to zajímavý film s nezajímavým dějem, ale realistickým pohledem do světa a filosofie karate. (20.08.2010)

Tohle je opravdový karate! Ne žádný lítající třepetalky běhající po vodě. Vše je reálný, nic dodávanýho uměle (zvuky, pohyby). Ano, děj je podřízenej formě, není nijak složitej a takovej "japonskej", za asi nejrealističtější scény bojových sportů ve filmu si však zaslouží uznání. Tohle je o reálný fyzický i duševní stránce boje. Zvlášť patrný je to v závěru, kdy se vyčerpaní borci mlátí v blátě už skoro jako někde v hospodě, zcela živelně a bez přehnaných fines. (30.04.2013)

Koukám, že absolutní většina diváků by se mnou nesouhlasila, ale Kuro-obi podle mě není dobrý film. Zobrazení karate nemůže být realistické, pokud do krásných úderů a kopů slyšíme ty hrozné nerealistické zvuky á la rozbíjený meloun. (Chlapec bušící pěstičkami do karatisty doprovázený zvuky úderů Chucka Norrise... WTF!?) Postavy jsou neskutečně černobílé, a to, co jako černobílé původně nevypadalo (těžce pracující otec, který v hazardu prohraje vlastní dceru), zešedne stejně jako závěrečná scéna. (Proč byla natočená černobíle jsem taky nepochopila, snad nějaká "skrytá" symbolika?) Hvězdička za dobrou kameru. (22.11.2009)

Když trio velmistrů svého řemesla mlčí a se strojovou čistotou cvičí jednotlivé katy, tak nezbývá než se s uznalým pokyvováním hlavy obdivovat jejich umění. Jenže k tomu dojde pouze na úplném začátku a poté až při závěrečných titulcích. Mezitím tuto trojici neherců po devadesát minut tvůrci z nepochopitelných důvodů nutí do ukecaných emocionálně vypjatých scén, které by měli problém se ctí uhrát i nějací páni herci; což tito vskutku nejsou. Navíc ani nechápu přístup tvůrců představit nepřikrášlené karate a jeho filozofii skrze scénář, který dělá karate medvědí službu, protože díky němu působí jako sebestředná disciplína nejmenšího odporu za účelem zisku kusu hadru bez ohledu na okolí. (01.05.2013)