Ukrutně šťastni

Ukrutně šťastni je film především o atmosféře. Ta je velmi specifická (střídá a prolíná se zde hned několik žánrů; drama, krimi, komedie, nechybí dokonce ani prvky thrilleru, hororu či westernu), ale rozhodně magická, dokáže člověka vtáhnout do příběhu. Ostatně o to se postará už uvedení. Společně s hlavním hrdinou-cizincem (do jehož situace je hozen i sám divák) zavítáte do té nejzapadlejší díry, ve které: místní přijímají návštěvníky odjinud s posměškem, despektem a nedůvěrou, nic se v ní neděje, čas tu plyne děsivě pomalu a pořádně znervóznit vás dokáže i malá holčička s kočárkem. A když si k tomu přidáte nevyzpytatelnou a vytrvalou paničku, pravidla, kterými se musíte řídit i proti své vůli a naschvály, jež jsou stále drsnější a přerůstají vám přes hlavu, postupně začnete tuhle zkaženou noru čím dál víc nenávidět a doufáte, že si „šerif“ pořídí napalm a s vaším požehnáním tu všem pořádně zatopí. Divákův vztek a bezmoc navíc výborně napomáhá k tomu, aby si člověk hlavního hrdinu okamžitě oblíbil a maximálně s ním sympatizoval (což je vlastně i potřeba, abyste v určité chvíli „správňáka“ morálně neodsoudili). Ale jen u negativních emocí film rozhodně nezůstává, protože jak jsem již zmínil v úvodu, snímek je místy zároveň i komedií (je však nutné se připravit nato, že humor je hodně černý, morbidní až šibeniční). Výborný průnik nálad se potká v závěru, který je nádherně škodolibý a zlověstný zároveň (s patřičně ironicky použitou hudbou), já se u něj každopádně pobavil (stejně jako u toho nejlepší ve filmu, tedy „hospodského souboje“). Abych jen nechválil, jsou tu přesně 2 místa, která mi nesedla (ano, jsou to ty 2 pasáže, kdy jsou divákovy sympatie k hlavnímu hrdinovi zakoušeny nejvíce), ale tyto 2 „kaňky“ na jinak velmi poutavém počinu srazí hodnocení sice na slabších, ale stejně ještě 5*. A s panem režisérem si plánuju dát v budoucnu další dostaveníčko, třeba u na první pohled zajímavého Číňana. „On se prostě zvedl a odešel z obchodu?“ – „Ne, on zmizel.“ – „Zmizel?“ – „Lidi tu čas od času zmizí. Bude lepší o tom už nemluvit.“ (21.11.2014)

Vypracovaná atmosféra městečka s vlastními zákony, kde obyvatelé neradi vidí nikoho nového a z jistých důvodů si nechtějí nechat zasahovat do "svých věcí". Pokud nezapadnete mezi místní, pravděpodobně budete mít problémy. Spousta dějových zvratů, osudových rozhodnutí, která jsou naprosto opačná než obvyklá rozuzlení v jiných filmech, jedna ženská na zabití, močál jako konečné řešení problémů, mizející postavy, které nikdo nepostrádá a jeden potrestaný policista, který si neví rady, jak s tímto vším naloží. Celkově za 5. (26.09.2008)

Místy nuda s prvky hororu, ale víc mi vadilo něco jiného. Děj je údajně situován do malého města Skarrild v Jižním Jutsku (Sønderjyllands Amt do r. 2007, dnes Syddanmark). I kdybych mávnul rukou nad tím, že v době natáčení muselo být zřejmé nové správní rozdělení, tak přesto je nesmysl tvrdit, že Skarrild je v Jižním Jutsku. Narozdíl od města Tønder. A je taky nesmysl, aby policie ve Skarrildu byla podřízena policii v Tønderu, to by hoši měli poněkud z ruky (140 km). (18.10.2015)

Ukrutně šťastni patří do kategorie "kafkiád". Jde o snímek, kde určujícím prvkem je pečlivě budovaná atmosféra komunity, která si určuje svá vlastní pravidla hry, řídí se svou vlastní morálkou a ostražitě se chrání před pohledem zvenčí. Cizinec není našinec a je potřeba ho buď vypudit, zlikvidovat nebo uzpůsobit k obrazu svému. Kladem v tomhle případě je, že scénárista ani režisér snad s výjimkou jedné dvou scén moc netlačí na pilu a celé to vypadá civilně a uvěřitelně. Je to vlastně variace na těžce černohumorné severské tragikomedie s těžko napodobitelným stylem a všudypřítomnou absurditou. Pokud v takovém případě přistoupíte na hru, kterou s vámi filmoví tvůrci hrají, můžete se královsky bavit. Pokud ne, můžete jen nad těmi podivíny krčit rameny a ošívat se nad nemorálností těch svérázných antihrdinů. Celkový dojem: 90 %. (30.04.2012)

Věci někdy nejsou takové, jaké se zdají na první pohled. Zvláště ne v zapadlém venkovském městečku s vlastními pravidly, kam přijíždí stále ještě duševně nevyrovnaný policista Robert na krátkodobou službu policejního náčelníka, s odhodláním odčinit své nedávné profesní selhání. Zapadnout mezi místní je velmi složité a tak je Robert zpočátku nevinně, ale později svoji vinnou, postupně vtahován do temného močálu spiknutí, který nabízí plno zvratů a překvapení. Film má sice pomalé tempo, ale nikdy zbytečně nezdržuje, zato vás neustále nutí být ve střehu. Nevlídné a zapadlé venkovské prostředí příběhu velmi pomáhá a temný děj je tak místy až lynchovsky nepřehledný. U mě za čtyři a půl hvězdičky. (23.02.2014)