Mladí rebelové

Finální scéna se střihovou retrospektivou, kdy Jarle sedí v autobusu, který mu na úplném počátku příběhu ujel, a jeho poslední pohled do divákových očí za zvuku Love Will Tear Us Apart od Joy Division je dokonalým zakončením v jádru křehkého filmu o neklidném dospívání v chladném Norsku. Hudba zahrnuje mnoho žánrů - od originálních punkových nahrávek MRB až po již zmíněné Joy Division a synthpopové Japan v čele s Davidem Sylvianem - přičemž dohromady tvoří nečekaně harmonický soundtrack. Nenápadná kamera, prostá složitých vizuálních excesů, už jen dokresluje kvalitu téhle seversky chladné podívané. (27.01.2009)

Skvělý film, který má tempo, parádní hudbu a výborné herecké výkony. Téměř do posledních minut se Mladí rebelové (opět mi uniká, proč distribuce neponechala originální překlad Muž, který miloval Yngveho a nahradila ho mainstreamovým, zřejmě přístupnějším, názvem) tváří jako komediální drama, přičemž poslední desítky minut přehodí žánr do vážných dramatických vod, aby se na poslední 2 minuty opět vrátili zpět a tím nadlehčili oněch několik drsnějších minut předchozích. To mi přišlo lehce matoucí, ale závěrečná scéna mě jako fanouška Joy Division zcela umlčela. 8/10 (Láska nás roztrhá na kusy) (23.08.2012)

Kdo z nás někdy v období puberty a dospívání nepociťoval náklonnost ke kamarádovi nebo spolužákovi stejného pohlaví? Já se přiznám, že podobné pocity jsem zažíval v době dospívání také, a tak jsem velmi rozuměl hlavnímu hrdinovi, který se v tom dokonale plácal a byl ze svých pocitů maximálně zmatený. Navíc na tomhle filmu se mi líbí ten nenásilný postup děje, kdy všechno postupuje tak nějak přirozeně a scénář netlačí na pilu, ale spíše nechává hlavního hrdinu konat jen v náznacích a k nevyhnutelné konfrotaci se tak dospěje prakticky až na konci filmu. A to je velice překvapivé, ale zároveň také velice příjemné zjištění, film bych tedy ani nenazýval jako film o homosexualitě, ale spíše jako film o hledání sebe sama v období dospívání. Ale fungovalo to naprosto dokonale, a to je asi to nejdůležitější. Jen mi trochu vadí, že když už k té konfrontaci na konci filmu dojde, tak děj zůstává otevřený a divák se tak vlastně vůbec nedozví, jak se hlavní hrdina rozhodl a jak celá tato story dopadla. Což je jediný nedostatek, který filmu mohu vyčíst, jinak je to totiž další z mnoha dokonalých severských filmů, a konkrétně filmů o dospívání a o ujasňování si svých pocitů a hledání sebe sama v této složité době života není rozhodně nikdy dost. Zvlášť, když jsou maximálně příjemné a sympatické. A že se film odehrával v roce 1989 je jen malý příjemný bonus. Kdyby byl ten příběh nějak konkrétně zakončený, neváhal bych s pěti hvězdama, takhle je to jen 90% a tím pádem pouze čtyři hvězdy. (21.06.2010)

Snad nejpůsobivější vyznání lásky, které jsem ve filmu (i v životě) zažil. 1) Klíčovým slovem tohoto filmu (určitě ne komedie) je nejistota - politická (kolaps berlínské zdi symbolizuje konec doposud přehledně uspořádaného světa), ekonomická (ztráta zaměstnání jako zpochybnění víry v kapitalismus - vítěze studené války), hudební (punk rock amatérské, mezi námi dosti mizerné, úrovně versus synthpop), sociální (chybí pevná rodinná vazba na otce i dostatečná sociální adaptabilita na přátele), sexuální (překvapené zkoumání homosexuálních pocitů) a konečně i společenská (bouřlivá reakce jasně svědčí o nepřijatelnosti stejnopohlavního vztahu v ne tak malém norském městě na konci 80. let - Stavanger je o něco větší, než Liberec). 2) Šestatřicetiletý režisér Stian Kristiansen pojal svůj celovečerní debut se záviděníhodnou lehkostí a samozřejmostí. Stejně starý autor knihy heterosexuál (sic!) Tore Renberg ze Stavangeru napsal i scénář, režisér si pak rovněž ze Stavangeru vybral hlavní herce, z nichž 25letý Rolf Kristian Larsen (zrzek s příšerným dobovým sestřihem Jarle) hraje obdivuhodně přesvědčivě. 3) Použití nenápadných tělesných dotyků v kombinaci s chladnou seveřanskou odtažitostí a skvělou mimikou působí až elektrizujícím dojmem. 4) Absence didaktického všeuzavírajícího konce je v souladu s ústředním motivem nejistoty a současně umožňuje, aby si divák do viděného promítl vlastní názory, postoje a životní zkušenosti a tím si film subjektivizoval. Snímek totiž není jen o homosexualitě, jde o hledání svého místa ve světě, hledání, kterým si prošel každý z nás, i když ne u všech to muselo mít podobný průběh. (05.12.2010)

Skandinávská kinematografie nikdy nezklame, to je fakt nad slunce jasný snad každému filmovému fandovi :-) A tahle netypická komedie pro teenagery z norské provenience to jen a jen potvrzuje. Úžasně napsané postavy, s bravurou zahrané, výborný příběh o nelehké cestě k nalezení sebe sama podaný sice v odlehčenějším tónu, ale s trochu hořkosladkým melancholickým koncem. Postava Ingveho mě hlavně v první půlce svým pojetím dostávala do kolen - zpomalené záběry evokující svlékací a zírací pohledy :-) Film, který by určitě zabodoval i v běžné distribuci. (12.07.2008)