Dylan Moran: Like, Totally

Připadalo mi, že se v Anglii cítí Moran hůře než doma v Irsku, víc "fakuje", nemá tolik bláznivých nápadů, nerozvíjí své historky do tak brilantních závěrů jako v "Monster". A tím pádem si asi řekl, že to zabalí o dvacet minut dřív než před dvěma roky v Irsku. Alespoň tak to u mě v porovnání s "Monster" působí. Ovšem několik výborných vtipů se mu prostě upřít nedá. 7/10. (05.07.2009)

Dámy a pánové, prosím přivítejte na jevišti - Dylana Morana. Tentokráte je jeho vystoupení realizováno v Londýně. V městě všeho vyznání, městě všech ras, kam jezdí turisté celého světa......zvracet do hospod. Jak je tak u Morana běžné, probere všechny babské řeči - od venkovanů (říká jim burani), přes městské nudné Američany a nezapomene i na Britskou politickou scénu. CITÁT - TY, ty a ty, jděte do prdele!!!! My si dáme čaj............... V té americké sféře neopomene ani Arnolda Schwarzeneggera jako guvernéra Kalifornie. CITÁT - Jak se to mohlo stát?.......... Mluví i o celkem běžném celosvětovém jevu jak Evropském tak Americkém a tím je čím dál tím větší agresivita lidí za volantem - nakonec Moran přiznává, že neumí řídit a že vlastně vůbec řidičák nemá. A jen tak bokem přizná, že neumí ani plavat a bojí se, že by, kdyby měl řidičák, mohl spadnout s autem do jezera - to je noční můra Dylana Morana. CITÁT - Jsem pak kompletně v prdeli........... Politika, náboženství, rodina, děti, hospoda a kecy - to vše a možná ještě víc v pořadu Lika a Totaly. CITÁT - Teď půjdu pryč, ale VRÁTÍM SE.......... Divák (posluchač) zde najde (uslyší) velké množství tvrdé reality, racionální pravdy a kruté upřímnosti. Užil jsem si to. (01.04.2013)

I think, L i k e, T o t a l l y is even more stylish than M o n s t e r and this is Moran´s c o n t r i b u t i o n . t o . p s y c h o a n a l y s :_________ „Tahle agresivita je fakt běsná... A potkáte ji všude... Jako možná si myslíte, že jste naštvaní na toho nemožného řidiče. Ale pravděpodobně to bude něčím jiným...Něčím z vaší minulosti... Možná jste podvědomě naštvaní na svoji matku. A tak ve svých 45 letech skončíte uprostřed ulice a zběsile ječíte...Takové chování musí mít nějaký důvod. [...] Možná si vzpomínáte na své dětství: Sedíte sami v kuchyni, soumrak přechází v sametovou noc, z dáli se ozývá křik dalšího dítěte a vy jste sami, protože právě nadchází zvláštní čas, kdy dostanete puding celý jen pro sebe. Ve dveřích se objeví vaše matka v šatech z padesátých let a voní po magnoliích a sušenkách... Postaví před vás puding a vy si přitáhnete židli a pak se objeví takový ten staromódně vypadající nanukáč... Takový, co se musí nakrájet nožem na chleba dřív než se rozpustí do oceánu sladkosti... Vy rozrušeně zvednete svou malou vidličku, zaboříte a vytahujete ten první kousek... A pak, a pak sklapne past! Past plná japonských pavouků-bojovníků... A ona si zapálí sirku o své předloktí a vyhodí vás do předsíně, abyste tam tančili pro peníze. A s tím se nikdy nevyrovnáte...To prostě není možné..." (18.04.2010)

Líbí se mi jak mluví, jak se chová, s jakym humorem pracuje a jak tady napodobuje Američany a jak si dělá poměrně dost drze srandu ze všech... Dylan Moran je asi nejvtipnější současný britský komik... Sakra kdyby udělal další Black Books, byl bych nezkonale vděčný. Moc si nepotrpím na tyhle one man show, protože mi připadají hloupě americký, ale, mrknu ještě na druhý Moranův záznam... Vtipu je v tomhle pořadu poměrně slušná dávka a podání je vynikající. (06.06.2009)

To máte stejné, jako když se z předpovědi počasí dozvíte, že od západu dorazí do místa, kde bydlíte, výrazné bouřky s krupobitím, přívalovými lijáky a silným větrem, který bude brát střechy, převracet auta a kácet stromy. Když má ta situace nastat, kašlete na zalévání zahrádky i přesto, že listy okurek se na znamení protestu odívají do hnědé barvy. Má přece být ta hrůza a proč tedy riskovat, že to přijde náhle a vy zmoknete na kost a utrpíte od krupobití otřes mozku? Proto se choulíte u na západ orientovaného okna a netrpělivě vyhlížíte tu slíbenou katastrofu. Dlouho nic, jen pár obláčků se líně povaluje po nebi. Pak vám začne tuhnout krev v žilách: slyšíte hřmění, které je čím dál silnější. Ale směrem na západ stále nic. Je vám to divné, proto seberete odvahu a vyjdete z domovních dveří. Temná oblaka na sever, temná oblaka na jih a ještě temnější oblaka na východ, zde dokonce i se světelným doprovodem. Dokonce se i na pár okamžiků zvedne vítr, aby vám pročesal vlasy a následně odcestoval do zaječích. Ná západě už nic vidět není, jen modrá obloha, slunce a letadla. Temné mraky, který váš dům obklopovaly se postupně vzdálují dál na východ, hřmění slábne až do ztracena, slunce se kloní k obzoru a vám dojde, že není jiné cesty, než ty okurky přece jen zalít. Večer pak sedáte k počítači. Na ČSFD píšou, že to bylo opravdu mimořádné. Kousek od vás padaly kroupy velikosti slepičího vejce, které přinutily lidi schovat se do sklepů, támhle na řece byl dosažen třetí stupeň povodňové aktivity a bylo nutno evakuovat tisíce obyvatel a v krajském městě vítr odstrojil katedrále střechu. Jen u vás jaksi nic. Irské psisko se snaží, to bych si zpochybňovat nedovolil, ale moc mu to nejde, respektive u mě jeho snažení nezafungovalo. Ano, záblesky tam byly, jenže na víc než na pár uchechtnutí a lehce pokřivených koutků úst to nebylo. Dylan Moran totiž celou dobu vaří z vody, mluví o všem a zároveň o ničem a ta slavná nekorektnost nebyla tak nekorektní, aby to nějakého moralistu muselo obzvlášť pohoršit. Možná by to chtělo nabrat užší okruh témat a ta následně rozpitvat (jak to dělá třeba Volker Pispers, i když to je úplně jiná kategorie). Na ČSFD tamní meteorologové předpovídají, že v Monsteru budou padat kroupy velikosti pštrosího vejce. Co myslíte, mám jim věřit? 50 % (23.06.2016)