Ondine

U Ondine musíte neustále přemýšlet, soustředit se na veškeré náznaky režiséra Neila Jordana. Neexistuje, že vypnete a budete se bavit nad příjemnou pohádečkou. Toto drama ve skutečnosti skrývá několik filosofičtějších momentů, kvůli kterým budete nad filmem přemýšlet ještě pár dní. To vše doprovází plynulá hudba a píseň All Alright od islandské skupiny Sigur Rós. I díky tomu si celou dobu přijdete jako v kouzelné pohádce a uvěříte na víly. Film ve vás ale celkově vyvolá mírné rozladění, a to dost nepříjemného typu. Proto nedokážu dát Ondine plný počet hvězdiček. (07.11.2010)

Ještě chvíli a už bych ten lehký stereotyp nesnesl. Naštěstí zazvonil konec a pohádky byl konec. Jj, to tak jednou bylo nebylo, chytil rybář do svých sítí mořskou pannu... Jo, taky jste byli vyvedeni z přesvědčení jako já? Musím uznat, že tento husarský kousek se scénáristům vážně povedl. Jen nevím, jestli to všichni zkousnou. Taky mě trochu mrzí, že těch slz z nás mohli vymáčknout trochu víc, než jen těch sedm. 68% (17.01.2011)

Zklamání ani neproběhlo. Přece jen jsem se obrnil že Neil Jordan žádné kvapíkové tempo udávat nebude. Takže se jedná o jeho vypravěčskou klasiku. Pokud jde o Colina Farrella začínám mít trošku nepříjemné tušení, že již delší dobu nezavadil o pořádnou roli. Jakoby se úmyslně vyhýbal větším hollywoodským produkcím. Naposledy se mi líbil jeho pobyt V Bruggách a to je již nějaký ten pátek. Tak nezbývá než mu držet palce, herec je to po všech čertech kvalitní. Ondine 50% (10.03.2011)

Bohužel Ondine neni nic extra. SPOILER: Celou dobu máme pochybovat a věřit tomu, že Ondine třeba opravdu je selkie. Všechno tomu na jednu stranu nasvědčuje, na druhou nikde neni žádnej jasnej důkaz. A právě rozuzlení, na kterym tenhle film stojí, mi hodně zklamalo a odsunulo Ondine do vod průměrných dramat. (03.04.2011)

Fantaskní (ale bohužel ne úplně fantastická) romantika, která zaujme hlavně svojí zvláštní atmosférou. Něco mezi pochmurným severským dramatem a mystickou pohádkou. Já teda nejsem zrovna člověk, kterej by ulítával na pohádkách, ale Ondine mě hned první scénou zvláštním způsobem uchvátila tak, že mi počas filmu nedělalo nejmenší problém uvěřit na mořské panny, rusalky, vodníky, hejkaly a další pohádková stvoření. V závěru jsem byl skoro až smutný, že to skončilo tak, jak to skončilo. No nic, vracíme se do reality, ale výlet to byl pěkný. (01.09.2010)