Režie:
Jiří BělkaScénář:
Pavel KohoutKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Josef Abrhám, Marie Drahokoupilová, Jiří Adamíra, Karel Charvát, Josef Kaňkovský, Bibiana ŠimonováObsahy(1)
Ve výletní restauraci sleduje venkovská dívka s obdivem spokojeně vypadající manželský pár. Mladá a krásná manželka je pyšná na svého o deset let staršího manžela, úspěšného profesora s kultivovaným chováním. Její krátké setkání s upřímným a otevřeným mladým mužem, který jí zvláštním způsobem vyzná lásku, však způsobí, že hrdinka ztrácí své jistoty. Zapochybuje, zda bylo správné, že manžel nechtěl děti a zda vůbec žila šťastně. Zatouží s tímto mladým mužem odejít… Filmová aktovka byla natočena v roce 1969. Normalizační moc ji však kvůli autorovi scénáře Pavlu Kohoutovi na celých dvacet let uzavřela do trezoru. Televizní premiéry se dočkala až v roce 1990. Režie se ujal J. Bělka, který do hlavních rolí obsadil J. Abrháma a M. Drahokoupilovou. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Frajírek, pro kterého je "ukecávání" slečen a mladých paní příjemnou každodenní zábavou a jde mu jen o povyražení? Zprvu se tak mladík v podání Josefa Abrháma jeví. Navíc je to ten typ, který nesází na "sladké řečičky", nýbrž klade drzé a provokativní otázky - z nich některé jsou velmi osobní. A stačí mu jich jen pár, aby přesně dovedl odhalit stávající citové rozpoložení Marie Drahokoupilové - mladé manželky Jiřího Adamíry. Ta je nucena zamyslet se nad věcmi, které si dosud nepřipouštěla. Dialog se postupně mění ve snad až přílišné filozofování, které vrcholí mladíkovým velmi odvážným návrhem (sexu se netýká...). Jenže přijde závěrečná pointa a ta zase vrátí všechno hezky zpátky na zem. A my si musíme klást otázku, zda bohužel nebo bohudík. Každopádně je jasné, že v tom manželství už nic nebude jako dřív... Výborně napsané a výborně zahrané. ()
Abrhámova lekce balení. Jen 30 minut a úspěch zaručen. ()
Taková konverzačka oblbovačka, naštěstí trvá jen 30 minut, jinak bych už toho měl dost. Závěr je ale výtečný, díky němu celkově 65%. 14.6.2016. ()
Aksál aneb Abrhámova škola pro pickup artisty. :D Teď vážně: Třicet minut sledování filmu a pak půl dne přemítání... Nejen o lásce a o partnerských vztazích, ale hlavně o neustálém sváru mezi rozumem a citem, o krizi středního věku, o manipulaci, o tom, že věci nejsou vždy takové, jaké se na první pohled mohou jevit a mnohých dalších závažných otázkách. Neuvěřitelné, co všechno se podařilo nacpat do třiceti minut a ještě navíc v takovém zábavném balení. Docela by mě zajímalo, kolik vztahů tenhle film nahlodal. ()
Hmmm, moc mě to nevzalo. Příliš mnoho "not" - viz. Amadeus - hodnotící Josef II. V tomto případě příliš mnoho citové rozervanosti a vlezlosti při seznamování... ()
Byla jsem ohromena hereckým koncertem tolika vyjíměčných hereckých osobností. Příběh, z počátku působící banálně, neuvěřitelně vygradoval a závěrečná nečekaná pointa učinila z celého příběhu atraktivní celek. Mrzí mě, že takových pokladů není v archivech více a ocenila častější reprízy. Byla by škoda takové dílo utajit dalším generacím. ()
Poklad z archivu.Rozklad životních jistot v krátkém okamžiku. ()
Noblesní "valení šroubů do hlavy". Cítím z toho poučení, že okouzlení mladých dívek zralými muži může po letech vést k pocitu nenaplněnosti vlastního života. Z tohoto úhlu pohledu měl bláznivý mladík relativně snadnou úlohu - vlastně jí jen otevřel oči. Ale že by jí učinil šťastnější .... ()
Tak mne při sledování napadlo, kdo od koho opisoval a kdo byl učitel, kdo žák. Václav H. od Pavla K, nebo naopak? Tohle není nic pro běžného diváka, který čeká děj, hrdiny, napětí, nebo srandu. Paní Drahokoupilová nejen, že zahrála řadu poloh na malém prostoru, ale kamera záběry jejího obličeje umocnila její krásu a šarm. Josef A. skutečně přehrával, ale i to mohl být záměr ve vztahu k vypointování konce. Pravdou je, že zrovna děj proložený dialogem, který je postaven na slovíčkaření, neprožívám, ale co mne u tohoto "díla" oslovilo byla práce s kamerou. Vsadil bych se, že to bylo natočeno za jeden den, proto i kolísala kvalita osvětlení, někdy přepálené, jindy stíny, ale to není důležité. Pět hvězd je za námět, režii, kameru a výkon paní Drahokoupilové při rozehrání zásahu do nitra, kdy to, co může vytvářet dojem pohody a spokojenosti je jen druhou stranou mince, která není zrovna vystavena na obdiv. Také to, že se jedná o film s nějakým poselstvím, natočený v jisté době, ale platný i dnes. ()
Naprosto epochální. ()