99 franků

Bonjour, milí spotřebitelé, právě jsem se vrátila z kokainového tripu, kde jsem zachraňovala svět akceptováním nudy... Takové veselé Requiem za přesycení sny, které byly dávno splněny... nebo že by ne? Životní styl zde žaluje francouzský mix mladého Bartošky s Jirkou Macháčkem, v neokoukaném mišmaši forem a dvěma konci, z nichž jeden je lehce proveditelný - všichni tam musíme, a druhý jen těžko realizovatelný - všichni tam nemůžeme. Tož dobré to bylo. (14.01.2014)

Ten námět mne zujal. Vím, že žijeme ve světě reklamy, kdy je nám neustále cosi vnucováno a to i v případech, kdy to nevnímáme. Občas si s děsem sám sobě říkám - při pohledu na ty narvané obchoďáky žrádlem a vším možným, že opravdu žijeme v době totálního konzumu. Že žijeme nad poměry. Že těch 50 druhů jogurtů v regále je už skoro moc, obzláště když si člověk uvědomí, že jinde - někde kousek dál jinému člověku musí stačit miska rýže na den, pokud ji ovšem vůbec má... Říkal jsem si hmmm - Francie, komedie, zajímavý námět a chytře napsaný obsah to by mohlo být dobré... Jenže už v prvních pěti minutách, kdy vyděšeně hledíte se svojí drahou polovičkou pěkně zblízka na čerstvě pracně vymasturbovaný ejakulát Jeana Dujardina na pornočasopise, je vám jasné že tahle komedie bude trochu jiná. Filmem se nám otevírá obludný svět reklamy a reklamních agentur, které mají ve svých týmech mozky, co vymýšlejí všechny ty slogany a cílí na koncového spotřebitele konkrétní produkty. Originalita a vtipnost v reklamě jsou plus, ale hlavní je pro kupujícícho snadná pochopitelnost vlastností výrobku. Je jedno jestli se jedná o prací prášek, čokloládu, auto či jogurt... Hlavní hrdina je originální a je i vtipný. Patří k elitě mezi kreativci a je si toho vědom. Žije v přepychu a nudu z něj, měnící se v šeď jednotvárnosti dobarvuje šňupáním koksu... Snad proto je jeho svět plný nápadů a barev a možná jen proto je on tak úspěšný - než přijde zásadní zvrat. --- Ty kokainové jízdy byly skvělé a chválím kameru i střih. Hlavní hrdina mi nestále připomínal našeho Jirku Macháčka .-). Konec byl také originální. Určitě je to zajímavý film, který doporučuji - snad jen těch zvratků, spermatu, hoven a i toho sexu ... tam mohlo být méně. Dávám 3 franky. * * * (07.02.2014)

Je nasnadě interpretovat otázku, proč že se francouzské snímky až na výjimky (Untouchable) nedostávají do českých kin či prodejen DVD či Blue-Ray v Klauflandech. Vzorovým příkladem tohoto VĚRU VELKÉHO nedostatku je francouzský nízkorozpočtový snímek 99 FRANCS. Je jasné že v roce 2007, byl Jean Dujardin řadovým hercem, jež čekal na sebelepší či sebehorší angažmá, za které dostane odpovídající gáži. Kdo by kdy čekal, že Jean zazáří v oscarovém snímku The Artist a obdrží sošku za nejlepšího herce v hlavní roli! Už toto je důvod, proč zhlédnout 99 FRANCS. A to mi věřte - tento snímek má, co nabídnout! Zpočátku kroutíte hlavou a přemýšlíte že si radši půjdete zahrát "pinčes" proti zdi, ale pak vás film dostane. Jak je z filmu patrno tak Jean byl naprosto výjimečným hercem už v roce 2007. Příběh o MAKIN' OF DREAMS je aktuální ve všech ohledech. Jean jako OCTAVE hledá smysl svého počínání v reklamním byznysu. Ujíždí na koksu, levnejch holkách z Lidlu a hlavně počne parchanta, ke kterému se nehlásí. Polemizování být či nebýt, či smysl života - to vše najdete ve snímku 99 FRANCS. Snímek, jež má doposud UBOHÝCH 147 zhlédnutí. 80% (28.05.2012)

Chcete luxusní bejvák, luxusní plat, luxusní roštěnky, či tunu koksu? Žádný problém, jste-li alespoň trochu kreativní, švihejte do reklamní agentury, která vám tohle všechno dá a k tomu vám ještě přibalí jistotu, že se z toho všeho koksu a věčně nespokojených šéfů zblázníte. Jako tady Octave, od začátku nesympatickej vším pohrdač, kterej čím víc divákům podbízel své halucinace, tím víc mě nudilo mu to žrát. I ten první konec přišel pozdě, natož ty další a další alternativní, které ho následovaly. Ačkoli ten o vypuštěné reklamě alá "rozhodně nemůžeme tvrdit, že byste krmili zákazníky kecama" se opravdu vyvedl. Plusové body tedy udílím za ten ending, za další průjezd reklamní branží (z něhož si člověk vytvoří lepší obrázek, než u Po čem ženy touží) a za ten Zimmerův song v závěrečných titulkách. Ten už ale zazněl i v Pan Nikdo, nebo v Tenké červené linii a to jsou rozhodně o dost lepší kousky. (01.12.2011)

Veliké překvapení od mně neznámého režiséra. On to je vlastně film o drogách.. a ta komerce je tady (v mém vnímání světa) až na druhém místě. Místy satira, místy děsivě mrazivé.. zvláště pak trip v autě. Dva alternativní konce jsou příjemným překvapením, jen ten druhý mi přišel lehce natažený - a hlavně zbytečně. (25.06.2009)