Špatnej polda

Že by se přece jen blýskalo na lepší časy, co se týče filmografie Nicolase Cage? Špatnej polda je totiž výborný snímek, kterému právě Cage vévodí a co se týče mužské části ansámblu, tak nemá konkurenci. Uvěříte mu, že už má nějaké ty roky jako polda za sebou, uvěříte mu tu zkorumpovanost, uvěříte mu i jeho vztah s krásnou Evou Mendes… Celým filmem se táhne taková ta špinavá, drsná atmosféra, která je podkreslena skvěle sedící hudbou. Zkrátka a dobře, tohle je důkaz, že Cage ještě zdaleka nepatří do starého železa. 80 %. (10.08.2010)

Peprná krimi s neotřelým nábojem. Herzog nám předhodil nadupanej matroš vsakující se do všech pórů. Jeho McDonagh(Cage) bez skrupulí všechny válcuje(a taky uválcuje). Útlum Vicodinem oživuje o dost výraznější berličkou a drobnější(ale svinsky bolestivej) tělesnej handicap nahrazuje samolibým vzezřením a drsnějšími způsoby. Ale ve skrytu duše je pořád tím správňákem s plackou. :-) „Daruji zelené leguány. Zn.: Šetrné zacházení.“ (21.05.2010)

Terence McDonagh, postava, o které se mluví jako o znovuzrození Nicolase Cage. Zvláštní, řekl bych, vzhledem k tomu, že předvedený herecký projev se příliš neodlišuje od jeho standardu. Vnímání diváka je tu ovšem soustředěno na splynutí herce a role, které dopadlo na výtečnou. Poručíkova pomatená mysl si přímo žádá přehrávajícího jedince s nekonzistentními výkony. Cage tedy sice vychází jako relativní vítěz, ale příslib do budoucna bych v tomto snímku nehledal. Za to Werner Herzog je pro mě tvůrcem, kterému je potřeba se i nadále věnovat. Ve svém nejnovějším počinu předhazuje divákovi snímek se spletitým dějem, kde se jednotlivé linie vzájemně proplétají a doplňují. To by samo o sobě nejspíš nebylo nijak zajímavé, kdyby tvůrci každé takové dějové linii – ať je sebemenší – nevěnovali ohromný prostor, ve kterém se sama rozvíjí, resp. žije vlastním příběhem. Příkladem budiž zdařilá část se sázkařem, která zpočátku vypadá jako slepá ulička, ale postupem času na sebe nabalí další dějové peripetie, resp. část, kdy se McDonagh vydává požádat jiného veřejného činitele o „laskavost“. Snímek se díky tomu odvíjí poměrně dynamicky, neboť divák příliš neví co očekávat (od filmu ani McDonagha!), která postava z minulosti se vrátí, či které ze záplatek se bude věnovat více prostoru. Za problematickou část považuji zejména konec. Líbí se mi, že největší hajzl z celého snímku, zfetovaný (!) McDonagh, odchází jako jednoznačný vítěz, ale jsem trochu znechucen z návratu zachráněné postavy ze začátku filmu. (09.05.2010)

"Beru jenom léky na předpis ... a taky heroin." Asi to mělo být vtipné, když detektiv McDonagh splynul s fetem a ostře si zabalancoval na hraně zákona a zločinu. Jenže já nemám feťáky rád a ty, kteří přitom zneužívají služební placku, bych zavíral s dvoumetrákovými tmavými bratry na celu. Prostě jsem se nedokázal bavit a to dokonce ani v přítomnosti poprsí vstřícné Frankie, za což se trošku stydím. Ale abych jen nekritizoval, tak způsob, kterým McDonagh obešel důležitě telefonující lékárnici, mi přišel velmi inspirativní a pokud někdy dostanu chuť na nějaký ten úžasný prášek, tak se taky obsloužím sám. (11.11.2016)

Tak že by konečně Nicku? Že bys po těch všech příšerných výkonech a filmech, kde ti hořela hlava, čuměl si do budoucnosti nebo běhal po lese stačil jeden pernamentně sjetej policajt? Vypadá to, že ano, protože Cageovi tahle role opravdu sedla a až na jednu scénu hraje opravdu výborně. Celý film navíc Herzog točil v tak trochu oldschool hávu a soustředil se především na Cagevu postavu, než na nějaký detektivní zápletky. Což je jedině dobře, protože postava je to fakt výborná. Zasazení do New Orleans po Katríně tomu taky přidává a až na pár scén, ve kterých to vypadá jako by sám Herzog při natáčení něco sjížděl, to má režisér pevně v ruce.70% (04.01.2010)