Přichází Satan!

Do tretice (Rosemary, Exorcista) prispel aj Donner klasickým satanskko-antikristovským hororom, ktorý sa právom považuje za už legendu a kult žánru a jeden z jeho vrcholov, kedy šlo o atmosféru budovanú pomaly a psychologicky, kedy sa postavy chovali logicky, kedy hudba bola diabolská a scenár scenárom s hlavou a pätou. napriek tomu ale pre mňa osobne spomedzi trojice vyššie zmienených filmov s podobnou tematikou i žánrovým obdobím, ktoré v rozmedzí ôsmych rokov vznikli, mi Omen príde v naozaj silnej konkurencii najslabší, aj keď čo do informatívnosti najobsiahlejší. (31.07.2011)

Tento film byl pro mě neznámý dokud jsem ho neobjevil v prvním Top10 hororů na IMDB. Dlouho jsem čekal na Vymítače dábla, který se mi dostal nakonec do rukou a bylo z toho velké zklamání. The Omen: Satan přichází! je podle mě oproti Vymítači mnohem více děsivý a trochu více "o něčem". Herecké eso starých časů Gregory Peck hraje skvěle a David Warner mu perfektně sekunduje v roli vyděšeného fotografa. Film má skvělou, děsivou chorálovou hudbu. Richard Donner ze sebe dostal to nejlepší a již nikdy to nepřekonal. Kdo miluje horrory, musí povinně shlédnout! (19.08.2005)

Opět jednou malé zklamání, vyvolané příliš vysokým očekáváním. Solidně hustá atmosféra, morbidní dilema, které musí řešit velvyslanec Thorn stárnoucího Gregoryho Pecka, slavná hudba Jerryho Goldsmitha... pár silných scén (ta nejlepší - oběšení Damienovi chůvy na začátku už bohužel není později překonaná)... to všechno řadí Omen k nadstandartním hororům historie. Pro mě však rozhodně ne k těm nejlepším. Vymítač ďábla je pořád o ligu výš. 70% (17.11.2006)

Takhle nějak si představuji kvalitní horor. Žádné zbytečné potoky krve, ale pořádná atmosféra a slušná porce napětí. Ve filmu je několik scén, které se vryjí do paměti (např. projížďka v zoo mezi paviány, napadení rotvajlery na hřbitově atd.). V hlavních rolích jako tradičně skvělý Gregory Peck a také Lee Remick (Dotek Medusy). Vše za hudebního doprovodu Jerryho Goldsmithe, který stvořil svůj další povedený soundtrack (ovšem ne nejlepší). Prostě - výborná záležitost. P.S. Pokud je pravda, co se píše v zajímavostech, tak je to dost silná káva... (18.02.2013)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)