Přichází Satan!

Naprosto sugestivní filmové dílo, představitel z dnešního pohledu již bohužel téměř uzavřené éry klasického mysteriózního hororu. Vše se točí kolem budování atmosféry (casting, herecké výkony, střih, hudba...) a ta postupně vzbuzuje v divákovi až podvědomou hrůzu. Film, o kterém se vám pak ještě dlouho zdá a v kterém, ač tu není ani jedna šokující nechutnost či bizarnost, následuje jedna sugestivní scéna za druhou a vy pomalu uvěříte, že Zlo má tvář malého Damiena... (07.07.2007)

Mala som nedávno Omenovský víkend, keď v telke išiel nový Omen (2006) a potom som si ešte pozrela starý originál. Možno obrátenej postupnosti, možno pokroku vo všetkých oblastiach filmárčiny, ale najskôr proste vlastnej subjektivite by som pripísala pozitívnejšie dojmy s nového spracovania. Toto pôvodné ma už príliš nezaujalo... Gregory Peck ako starnúca hviezda uchmatol väčšinu filmového pásu a pritom hral len svoj štandard. Irituje ma, keď na princípe recyklácie megahviezd obsadzujú páprdov do rolí, kde im manželky môžu byť dcérami. David Warner mal asi najpríšernejší účes, aký som vo filme kedy videla. Damien na mňa nepôsobil ako diabol, ale ako fracek, ktorého by som bila, kým by nebol modrý... jeho matke by som z posledných síl fikla jednu tiež... a tak podobne. Tentokrát proste zvíťazila súčasnosť nad klasikou. (25.02.2008)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)

Nejlepší satanský horror všech dob! Už první tóny od geniálního J.Goldsmitha nás nenechají na pochybách, že se staneme svědky čehosi děsivého. A naprosto bezchybný pan herec - Gregory Peck! Nebývá zvykem, i když ne vzácností, aby film předčil původní literární předlohu ( zde od Davida Seltzera). Ano, původní román je napínavý a čte se dobře, leč až R.Donner dal celému příběhu správnou šťávu. Ponurá atmosféra, přítomnost zla, které se stupňuje, ale většina hlavních aktérů jakoby nevnímá, nevidí, necítí, nevěří....dokud není pozdě. Působivé smrti ještě přidávají na celkové pochmurnosti. Když ti, co nechtějí věřit, uvěří, je již pozdě. Pro mě nejděsivější scénou bylo napadení zuřivými psy na hřbitově...a oba herci se pak vyjádřili, že pro ně to bylo velmi náročné, a G.Peck přiznal, že byl lehce zraněn. A zajímavost: natáčení hlavy, useknuté skleněnou tabulí, nebylo jednoduché - scénu snímaly současně tři kamery. Německá cenzura pak řešila ( tedy v tehdejším NSR), zda scénu vystřihnout, nebo ponechat. Film samozřejmě doprovázely zprávy o podivných úmrtích během natáčení, to však není nic nového. Stejně se psalo i o vzniku např. Poltergeista (celé trilogie) či Vymítače ďábla (od W.Friedkina). (07.08.2010)

Zručně napsaný děj, ve kterém jsou velmi efektní formou objasněny základní pojmy satanismu, neztratil ani po letech nic ze své chytlavosti. Gradace napětí stoupá s téměř „schodovitou“ přesností a spěje až ke konci, na němž by se měla závěrečná patnáctiminutovka vyučovat, protože já sám jsem chvílemi zapomínal dýchat. Zajímavá výprava ve stylu chladných velkolepých budov, které skýtá jak samotný dům velvyslance, tak i mnoho kostelů, po kterých se prochází nejistě pátrající Gregory Peck, kterého je radost sledovat a spolu s ním si prožívat téměř až nezdravé emoční vypětí, ke kterému nemalou měrou přispěla i hudba Jerryho Goldsmithe. Dle mého je Omen nejzdařilejší kousek svého subžánru. Přesto dávám „jenom“ čtyři hvězdičky, protože horory se satanskou tematikou mi nikdy řádně nepřirostli k srdci. (29.09.2005)