Kuky se vrací

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

Síce je to čudný film i čo sa týka príbehu i jeho vizuálneho prevedenia, no po niekoľkých minútach sa človek do tohto sveta dostane a potom je to už len a len úžasné. Skvelé bizarné figúrky, vynikajúci dabing (možno až na príliš apatického Zdenka Svěráka) a úplne nádherná hudba! A najväčší king je cool hláškar Anuška! Anuška!!! (02.01.2012)

Svěrákovi se nedá upřít hravost, tuna nápadů a taky fakt, že má opravdu hodně nakoukáno. To jsou vlastnosti, kterými vyčnívá nad většinou českých režisérů a které jsou v tomto filmu nádherně vidět. Svěrák si s tím opravdu pohrál, loutková animace je výborná, postavičky jsou výborně namluvené a celé to má nádech starých českých filmů. Bohužel to tentokrát neuměl Svěrák dostatečně prodat, tempo filmu je docela pomalé, atmosféra asi nenadchne všechny a ke konci už to bylo vážně docela zdlouhavé a to zakončení okolo Kaiserovi postavy bych klidně vypustil. I tak ale Svěřák patří pořád na českou špičku, jenom jsem tentokrát čekal trochu více.70% (28.11.2010)

Kuky se vrací pobaví skutečně jak děti, tak dospělé. Samotným vzezřením neustále se usmívajícího plyšáka a poťouchlými poznámkami Hergota zaujme snímek ty nejmenší. Poté rozesměje i rodiče vedle sexuálními narážkami. Janu Svěrákovi se povedlo natočit zase něco jiného než jeho předešlé filmy. Zřejmě mu nedochází ani dech, ani nápady. (07.11.2010)

Drsné dobrodružné drama. Svěrák tvoří zajímavý a především fungující svět, který ale možná není úplně pro děti (maminka je tady v podstatě záporák proboha!) jako spíš pro ty co by jimi zase chtěli být. Výtečné hlasové obsazení, nádherná kamera, skvělé akční scény (ten náklaďák mi připomínal Nácky z Indyho a závody ze SKRYTÉ HROZBY) a moc pěkná hudba dělají z KUKYHO pozoruhodnou podívanou. Víc těchle svérázných pokusů o oživení českého filmu. (13.05.2011)