Cvokař

Tak nám to s Kevinom spolu vyšlo vďaka tomu nezáživne pomalému rozbehu až na tretí krát (dvakrát som totiž zaspal). Keď som si nakoniec film dopozeral (radšej už ale v poobedných hodinách), nemôžem sa zbaviť pocitu, že nežnejšie polovičky ľudstva si túto konverzačnú, pomaly plynúcu chuťovku budú užívať viac ako muži, ktorí sa nie moc radi hrabú v pocitoch a náladách iných. Ja si z filmu dlhodobo asi odnesiem len poznatok, že keď Kevin Spacey mesiac nepoužije žiletku a "trošku" pohulí, tak sa aj s tými váčkami pod očami ale strašne podobá na môjho suseda odnaproti, ktorý sa už 40 rokov aktívne venuje slovenskej hádzanej. Rozdiel medzi nimi je hádam len ten, že Kevina nemusím tri krát do týždňa v skorých ranných hodinách zdvíhať zo zeme a ťahať na chodník, aby mu nejaký sused ponáhľajúci sa ráno do práce neprešiel po chrbtici. (21.10.2009)

Člověk je s určitostí tvor omylný a zranitelný - podobně jako "cvokař" Kevin Spacey. Měl by lidem pomáhat a rozebírat s nimi jejich problémy, ale sám si vlastně nevyřešil tak úplně ty svoje a tak mu to řešení cizích problémů už nejde tolik jako dříve. Tenhle snímek je ale natočen zajímavě, ale bohužel občas celkem únavně, ale pocit z něj mám dobrý. Opět americký happy end naštěstí bez zjevného tlačení na citovou pilu - čímž se stává pro diváka mnohem příjemnější než obvykle. (21.01.2013)

Čekal jsem humornou záležitost, ale tohle drama bylo přesně takové, jako jeho hlavní hrdina : unavené, plné smutku a bolesti. Rozhodně nedoporučuji očekávat rozjařenost ve stylu Americké krásy, protože věčně hulící Kevin Spacey tu vážně hraje pomalou depresivní sebedestrukci na pochodu (rulující hláška : "Pane na nebi, tvůj obličej vypadá jak šourek řidiče náklaďáku."). Film sestavuje mozaiku více či méně souvisejících příběhů představující lidi z různých poměrů a jejich způsoby vypořádávání se s naprostou ztrátou jakéhokoliv horizontu. V tomto případě jsem byl spokojen i s pozitivním koncem. (18.01.2010)

Takéto malé filmy mi chutia zo všetkých najviac. Vybuchujúcich helikoptér je v nich väčšinou pomenej, no je v nich viac entuziazmu z pradenia zapnutej kamery než kde inde. Nemám síce veľmi v obľube vykonštruované príbehy no tento mi neprekážal. Podozrievam scenáristu, že to chcel najprv vydať knižne, má to všetky atribúty beletrie. Dejová línia je spočiatku dosť roztrieštená ale postupne dostáva tvar Svätoplukových prútov a všetko je v poriadku. Happyend bol síce dosť typický, no napriek tomu som z neho mal radosť. Spaceyho mám rád, no má svoj určitý afekt, ktorý jeho fanúšikovia radi prehliadajú. Nestranne môžem povedať, že tu som ho neregistroval, tragické figúrky mu sedia, asi má dobrého hollywoodskeho psychiatra, od ktorého si to mohol odpozerať. (25.12.2009)

Plyne to pomalu, k žádým výrazým zvratům nedochází, ale snad právě díky tomu je to tak lidské, což rozhodně neznamená nudné. A pane jo, díky za to, že tenhle film neskončil hromadnou sebevraždou všech postav, kterým se děla poměrně hodně nepříjemná příkoří, ale že přinesl zase špetku naděje, že ne všechno musí skončit špatně. (11.06.2011)