Láska a jiné kratochvíle

Výborně napsané dialogy a postavy z masa a kostí dělají z tohohle melancholického dramatu příjemné setkání. Příjemně ale není postavě Natalie Portman, která v sobě vstřebává nejednu emoci (ztráta vlastního dítěte), odolává útokům vzteku bývalé ženy svého manžela a pozvolna nachází cestu k nevlastnímu přemoudřelému synovi, který vzešel právě z manželství, které sama položila na lopatky. Solidně odvyprávěný příběh bez výrazně hluchých míst srdce zřejmě nikomu neutrhne, ale potěší minimálně hereckými výkony (i kdyby Portman servírovala jen jeden jediný utrápený kukuč, tak ji to diváci budou rádi baštit – včetně mě), hudbou a vydařeným scénářem. (12.09.2012)

Hm. Věděla jsem to. Věděla jsem, že jednou přijde chvíle, kdy se má romantická duše definitivně odporoučí. A právě se to stalo. Zvítězil ve mně realista a zároveň i tak trochu cynik. Naservírují-li mi tvůrci filmu hlavní postavu v podobě krásné slečny, která nakráčí do firmy, zpřehází životní hodnoty jednoho bosse, rozbije mu rodinu, jeho malého syna dokonale mate a neumí se o něj ani v nejmenším zodpovědně postarat, tedy? Co se po mně chce? Mám s ní soucítit? Vžít se do ní? A proč? Mám to celé přijmout s vysvětlením, že se zamilovala? To už se fakt celej svět zbláznil? Postava Carolyn je tu neochvějně kamenována. Tedy já bych se s dovolením postavila za ni. Kdyby mně někdo tímto způsobem naburácel do života, nezván, neočekáván, nechtěn, troufnu si tvrdit, že by to neskončilo jen jedním hysterákem ve škole a jedním horkým telefonátem. A pokud by někdo ohrozil, či ohrožoval život (zdraví) mého jediného dítěte, inu, to by byla teprve mela. Další filmové peripetie snad už ani komentovat nechci, připadala bych si jako při hodnocení silikonových ňader. Umělé. Prostě umělé! Moje hodnocení: dvě pecky. Jedna za poselství filmu a tím je odpuštění, k tomu cítím respekt. Druhá je za herecké výkony všech zúčastněných, klobouk dolů, vážení. (27.12.2014)

Co na to říct, krásný snímek s krásnou a okouzlující Natalie a znovuobjevení Lisy Kudrow (já ji fakt od Přátel asi nikde ještě neviděla, nebo jak koukám na filmografii, tak spíš měla takové malé role, že jsem ji ani nezaregistrovala) a Scotta Cohena (toho jsem snad zas naposled viděla v Gilmorkách). Takže nevidím důvod, co bych měla filmu vytknout. Tak trošku ze života, aneb když se něco sere, tak pořádně a nejlíp všechno najednou. (19.12.2012)

Na úvod bych se pozastavil nad naprosto nesmyslným českým názvem filmu, jelikož opravdu nechápu jeho význam s ohledem na to, o čem tenhle melancholický příběh je. Natálka hraje velmi slušně, jak jsme zvyklí, není to špatná polemika nad vyrovnáváním se s těžkou životní situací, ovšem nebylo mi režisérem zcela umožněno více se vcítit do pocitů hlavních hrdinů. (06.02.2013)

Já teda nevím, co je na tom za drama, když cokoli co hlavní postava udělá, skončí průserem. Podle mě je tohle spíš jednotvárná přehlídka deprese na sto způsobů, kterou určitě nedoporučuju nikomu, kdo má nějaký pochybnosti o životě. Mně se tak ulevilo, když zazvonil zvonec, že jsem šel sám od sebe umejt nádobí. I to mi totiž přišlo zábavnější. (18.10.2019)